Hlavní obsah

Písničkář Tomáš Klus chce dávat věci do pohybu

Právo, Jaroslav Špulák

Písničkář Tomáš Klus vydává album, které nazval Hlavní uzávěr splínu. Tvrdí, že se chce vyjadřovat ke svému láskyplnému životu. Zároveň však cítí, že ne všechno ve společnosti je v pořádku, ale neví, jak z toho ven.

Článek

Má smysl poukazovat na nepříjemné věci a nepřinášet řešení či nápovědy?

Pokud najdu odvahu a označím se za písničkáře, pak musím dodat, že to je jejich smysl. Tak fungují. Nemyslím si třeba, že pan Kryl nabízel nějaká řešení. On byl vizionář. O něčem zpíval, ale nedával recept na to, co nám pomůže. Cítím se příliš mlád a příliš hloupý na to, abych dával nějaká řešení. Mé morální hodnoty mi říkají, že tu něco hnije a že to není dobře. Nevím ale, jak z toho ven. Věřím, že tu jsou lidé, kteří to třeba vědí, jen nemají chuť a odvahu s tím něco dělat. Svůj přínos vidím v tom ponouknout je k tomu.

Jsou na to vaši převážně mladí posluchači připraveni?

Ještě než deska vyšla, dal jsem písničky Přičichnutí alergikovo a Psáno u zpráv na internet. Obě se strašně chytly, měl jsem radost z toho, že je lidi pochopili. Psáno u zpráv jsme hráli už v létě na festivalech a reakce byly podobné, jako například u písničky Malčik. Ve chvíli, kdy během koncertu řeknu, že Malčik je věnovaný Karlu Krylovi, i ti nejmladší lidé reagují. Nedávno jsem narazil na kluka, kterému byly čtyři roky. Seděl tátovi na ramenou a nadšeně Malčika zpíval. Šel jsem po koncertě za nimi a řekl jim, že to bylo nádherné a že mě to hrozně potěšilo. Táta odpověděl, že díky mým písničkám se jeho syn dostal ke Krylovi. To mě těší tisíckrát víc, než když uslyším svoji písničku v rádiu.

V minulosti jste se o své generaci vyjadřoval skepticky. Upravil jste si po ohlasu na ty dvě písně názor?

Byl jsem skeptický, to ano. V písni Psáno u zpráv dokonce zpívám, že jsem členem bezejmenné generace. Teď ale zjišťuju, že ta bezejmenná generace má tendenci něco dělat. Jsme jen strašně rozstříknutí do stran. Je spousta vjemů, kterým se chceme věnovat, ale ničemu pořádně. Vadilo mi například házení vajíček na Paroubka. Bylo by pro mě mnohem chlapáčtější, kdyby vyšel z davu člověk a řekl: „Pane Paroubku, myslím si, že jste takový a takový.“ To je pro mě dialog, to by mohlo dát věci do pohybu. Házení vajíček anonymním davem byla parodie na revoluci. Stejně jako stát, ve kterém žijeme, je parodie na demokracii.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám