Písničkář Pokáč: Nechci, aby rodiče mé písně schovávali

Ve skladbě Napořád zpíváte o tom, že jste dívce koupil květinu v supermarketu a máte kvůli tomu výčitky. Čím to je, že muži právě tohle často řeší?

Možná tím, že k nákupu v supermarketu spíše patří kuřecí šunka než hezká kytička. Zřejmě v něm ani neprodávají kytky takové kvality, jaké mají v květinářstvích. Když se ale člověk do nabídky kytek ponoří a pořádně si vybere, může i v supermarketu koupit hezkou.

Historka z písničky Napořád je stoprocentně pravdivá. Na první rande se svou současnou manželkou a matkou našich dvou dětí jsem opravdu šel s kytkou, kterou jsem koupil v supermarketu. V tom, abych nějakou květinu koupil, mě chvíli předtím utvrdil kamarád.

Uspěl jste s ní?

Myslím, že ji potěšila. Ten okamžik navíc vnímám jako jeden kamínek na cestě k tomu, že jsme s tou dívkou založili rodinu.

Napořád je písnička vážnější, celé album má trochu vážnější vyznění. Proč?

Musím přiznat, že množství humoru na mých předcházejících deskách bylo i proto, že jsem nechtěl dávat najevo své emoce. Mívám ve svém životě problém zpracovat vážnější věci, natož o nich zpívat. Obecně ale platí, že mám rád humor, a to se všemi jeho klady i zápory. Stává se mi na koncertech, že se lidé zasmějí i větě, kterou jsem myslel vážně, protože jsou zvyklí, že si z mnoha věcí dělám legraci.

Písnička Napořád původně nebyla psaná na desku, nýbrž k našemu prvnímu společnému tanci na svatbě. Možná i proto se trochu liší od ostatních.

Vážnější písničky skládáte spíše pro jiné interprety, třeba pro Lucii Bílou…

A vychází to skvěle, protože jí je lidé věří. Nedovedu si představit, že bych písně Dobrý kafe nebo Jednu malou chvíli, které jsem pro ni napsal, zpíval já sám. Mám ale v plánu se na skládání vážnějších věcí víc zaměřit, stejně jako se chci naučit psát pomalejší písně.

Přemýšlím dokonce o tom, jestli mé další album nebude obsahovat jenom, anebo především pomalé skladby. Dokážu si představit, že bych jednou odehrál v O2 areně i koncert postavený na pomalých písničkách. Zjistil jsem totiž, že ve větším prostoru, třeba v hale nebo kulturáku, vyzní rychlejší skladby lépe v interpretaci s kapelou, zatímco pomalé jsou důstojné, když je zpívám jen s kytarou.

Máte po vydání nové desky i další předsevzetí?

Chci se naučit hrát na piano, které jsem si pořídil. V písničce Nejlepší lék je víno na něj už dokonce hraju, i když velmi jednoduchý motiv. Je to má první skladba, kterou jsem u piana napsal.

Učení se hrát na piano však půjde dost pomalu, protože máme dvě malé děti a většinu času věnuju jim. Mám problém se dostat k psaní písní, natož k učení se hře na piano. Většina skladeb u mě teď vzniká v noci mezi jednadvacátou a dvaadvacátou hodinou. Tvořit začínám s odhodláním, po hodině ale usnu vyčerpáním.

Odpovídají vaše skladby tomu, jaký skutečně jste? Jsou autentické?

Tomu, jaký jsem, stoprocentně odpovídaly a odpovídají. Jak už jsem ale řekl, nikdy jsem nedával moc najevo, že jsem smutný. Nedávno jsme se s rodinou stěhovali a já odvážel věci z jednoho bytu do druhého. Jak jsem tak seděl sám v dodávce, postihla mě velice melancholická nálada. Prožil jsem si ji ale v tom autě, s nikým jsem o ní potom nemluvil. Navíc u mě skutečně převažuje dobrá nálada.

V textech se dlouhodobě vyhýbáte vulgarismům. Je to záměr?

Ano. V hlavě mám jeden rozhovor s britským písničkářem Edem Sheeranem, kterého mám moc rád. Vyprávěl v něm, že mu jednou při jízdě taxíkem řidič říkal, že má sice jeho písničky rád, ale svým dětem je doma nepustí. Když se ho Ed zeptal, z jakého důvodu, taxikář odpověděl, že jsou v nich sprostá slova. Na námitku, že to přece k muzice patří, pokrčil rameny a řekl, že je svým dětem stejně nepustí. A od té doby Sheeran do svých textů vulgarismy nedává. Když už někde jsou, bývají vypípnuté.

Mé písničky poslouchají i děti. Nechci, aby jim rodiče museli v textech cokoliv vysvětlovat, stejně tak nechci, aby před nimi mé písničky kvůli textům schovávali.

Na konci desky je další vaše vánoční skladba. Jmenuje se Už za pár dní a zpíváte ji s Nikol Leitgeb. Co na svátečních písních shledáváte zajímavého?

Na každém ze čtyř mých alb byla jedna. Na první to byla Nikde žádnej sníh, kterou považuji za jednu ze svých obecně nejlepších. Vznikla v době, kdy jsem přišel z práce, vzal do ruky kytaru, zpíval si a skládal písničky, ráno kytaru odložil a šel zase do práce.

Některé mé vánoční písně jsou lepší, jiné horší. Snažím se je dělat trochu jinak, než je to obvyklé, vyhýbám se vánočním klišé. Baví mě to, a navíc si zatím nikdo nestěžoval, že bych jich měl v repertoáru moc.

Nahrajete někdy vánoční album?

Mám to v plánu. Jak jsem řekl, vánoční písničky mě baví skládat a mám je rád.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Rodinné album - Pokáč, Vlasy - Pokáč, Úplně levej - Pokáč, Antarktida - Pokáč