Článek
Je mu jednadvacet let a je představitelem nové písničkářské generace, která přišla na scénu po nástupu Tomáše Kluse a Xindla X. V jejím čele stojí Pokáč, Voxel, Thom Artway, Jakub Ondra a další.
„Vyrostl jsem na písničkách Karla Kryla, to nejvíce,“ přiznal Právu Horák. „Poslouchal jsem i Jaroslava Hutku nebo Jaromíra Nohavicu, ale skládat jsem začal kvůli Krylovi. Měl jsem ho dokonce tak najetého, že jsme se s tátou zkoušeli z jeho textů. Kryl byl velký básník, v tom je mým nedostižným vzorem.“
Michal Horák.
Prostřednictvím rodičů se Horák seznamoval i s hudební dobou před revolucí, s příběhy českého undergroundu a vůbec s tehdejším kulturním děním. Oblíbil si skupinu Nerez, fascinuje ho příběh kapely Plastic People of The Universe a dalších.
„Asi ve třinácti letech jsem se pokoušel psát protest songy, ale dnes jsem rád, že je nikdo nezná,“ usmál se. „Nemám povahu jako Kryl, nejsem žádný buřič. Navíc se nevyznám v politice, obzvlášť v poslední době, i když na ni názor mám. Považuju se spíš za tvůrce písniček s humorem a nadhledem. A rád se pohybuju na hranici trapnosti.“
Témata textů mu přicházejí nahodile a on se jim nebrání. Například v aktuálním singlu Je to tak zpívá o tom, že nemá cenu trápit se maličkostmi, které nelze změnit.
Michal Horák.
„Vyšlo to z rodinné situace. Mamka měnila práci, my ji neustále uklidňovali a mě napadlo, že by nebylo špatné o tom napsat písničku a zasadit ji do školního prostředí. Snažil jsem se při psaní textu vycházet z běžných životních lapálií, ačkoli zrovna iPhone v ToiToice je reálná historka jedné mé kamarádky. Například nevolnosti z přejídání si ale občas zažil nejspíš každý, a upřímně, kdo v jedenácti letech nezatoužil dostat dopis z Bradavic. Já na něj také čekal,“ vysvětlil Horák.
Ví, že každý, kdo tvoří písničku a chce ji dostat do širšího povědomí, musí myslet na dobrou melodii. V tom je pro něj klíčový refrén. Musí být úderný, jasný a zapamatovatelný. Ve slokách si pak dovolí být „větším umělcem“ a více se potuluje po notách.
„Několikrát se ke mně dostalo video, na kterém si lidé u táboráků, v hospodě nebo v partě hrají mé písně s kytarou. Pro každého folkaře je tohle ta největší odměna,“ podotkl.
Michal Horák.
Horákův albový debut vyjde ve druhé polovině října a bude se jmenovat prostě - Michalovo cédéčko. Jeho fanoušci mu ten název na sociálních sítích schválili.
„Bude pestré. Vedle folkových písní na něm bude třeba jedna hiphopová, jedna jazzově laděná, jedna s cimbálovkou a další. Střílím do mnoha různých žánrů. Myslím, že bude pestré i textově. Snažím se při psaní měnit formy, hraju si se slovy,“ proradil Horák.
Následující tři roky ještě bude studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde je jeho oborem učitelství na prvním stupni základní školy. Poté se nejspíš bude pohybovat na hudební scéně i ve škole. Spojit oba světy umí. Například videoklip k písničce Je to tak byl zároveň jeho ročníkovou prací v předmětu didaktika.
„Chci se držet hudební branže, cítím, že dá-li pánbůh, mohl bych se v ní jednou i uživit. Zároveň myslím, že každou činnost je třeba něčím prokládat, a tak si dokážu představit, že bych hudbu a učení měl půl na půl,“ uzavřel Horák.