Článek
V úvodu vašeho alba hovoří herec Michal Dlouhý. Proč jste ho k tomu vyzval?
Mám ho rád, líbí se mi jeho herectví. Měl jsem pocit, že jeho hlas je charakteristický, proto se ve svém proslovu ani nepředstaví. Nápovědou je to, že se tato pasáž jmenuje Je to dlouhý. A také je to samozřejmě napsané v bookletu alba.
Chtěl jsem nějaké vtipné úvodní slovo. Stejně tak mě lákalo, že v něm zazní hlas Brada Pitta, kterého v češtině dabuje právě Michal Dlouhý.
Následující skladba se jmenuje Hipstr v přechodu a vy se v ní přiznáváte k tomu, že jste vlastně trochu marný. Jste marný?
Doufám, že ne. Je to samozřejmě vtip. Ve své tvorbě se snažím nebrat se moc vážně a nehrát si na někoho, kým nejsem. Baví mě dělat si legraci sám ze sebe, i když na tom nejsou postaveny všechny mé skladby. Některé jsou vtipné, jiné vážnější, mám i jednu politickou.
Když jsem tu písničku vymyslel, poslal jsem ji písničkáři Pokáčovi a zpěvákovi kapely Rybičky 48 Kubovi Rybovi. Pokáč napsal text první sloky a Kuba třetí. Já dopsal zbytek. Termín hipstr v přechodu je Pokáčův. Když jsem byl loni hostem jeho turné, označil mě tak. Pobavil mě, a tak jsem to použil do písničky.
Ve skladbě Nic moc společnýho s vámi zpívá slovenská písničkářka Mirka Miškechová. Proč jste si ji vybral?
Dlouho jsem přemýšlel, s kým tu skladbu nazpívat. Byla napsaná jako duet, takže jsem nějakou zpěvačku najít musel. Potom jsem se o svém hledání zmínil slovenskému muzikantovi Spoko Kramárovi z kapely Smola a hrušky, který s Mirkou už na něčem spolupracoval. Doporučil mi ji.
Mirka za sebou měla výrazné spolupráce s Xindlem X, především v písni Cudzinka v tvojej zemi. Byl to dobrý tip. Pozval jsem ji do Čech a skladbu jsme natočili.
První singl Hezká písnička jste natáčel v broumovském klášteře. Mělo to pro vás nějaké zvláštní kouzlo?
Bylo to výjimečné ve spoustě věcí. Především to byla má první sólová píseň. Natáčel jsem ji s partou kamarádů, takže to bylo zábavné. Byl s námi i dokumentarista a fotograf Michal Havlíček, který z natáčení v klášteře pořídil dokument, jenž je ke zhlédnutí na internetu.
V broumovském klášteře je navíc výborné studio. Je tam klid, je to inspirativní místo a my tam vše natočili velmi spontánně.
Písničkář Láska je ve druhé sezoně svého sólového vystupování.
Která z písniček na desce je pro vás nejdůležitější?
Jako já. Je to má osobní zpověď, je i o závislostech, jimiž jsem prošel.
O jakých závislostech?
Na alkoholu a ženě. Je to už naštěstí dávno a zvládl jsem je. Byl jsem chorobně zamilovaný do jedné ženy a nedokázal jsem to ovládnout. Pokud jde o alkohol, v plné míře se to projevilo, když jsem byl na studijním pobytu Erasmus v Portugalsku. Tam jsem byl s kamarádem a každý den jsme byli opilí. Když jsem zjistil, že už ani nemůžu spát, došlo mi, že to musím řešit.
Mimochodem zjistil jsem, že mezi závislostí na alkoholu a závislostí na ženě není velký rozdíl. Na psychiku to působí prakticky stejně.
Před lety jste byl členem punkrockové kapely Zakázaný ovoce a jako sólista jste se na scéně objevil loni. Daří se vám naplňovat to, co chcete?
Nedával jsem si přehnaně vysoké cíle. Chtěl jsem dělat hudbu jako písničkář, a to se daří. Mám dost koncertů a strašně mě baví. Nejdříve jsem vystupoval s perkusionistou Tokhim. Měl ale své projekty a nešlo to časově skloubit. Teď se mnou hraje perkusionistka Monika Ottová, doplňuje mě i ve vokálech.
Desku jsem ale původně dělat nechtěl. Raději jsem vydával singly. V únoru mě ale napadlo natáčet a album je na světě. Jsem spokojený.
Jaký byl váš nejsilnější koncertní zážitek?
Bylo to loni v brněnském klubu Fléda na turné, na němž jsem byl hostem písničkáře Pokáče. Bylo vyprodáno, přišlo sedm set lidí. Pozval jsem si fotografa a kameramana a řekl jim, že při páté písničce poprosím lidi, aby rozsvítili mobily.
A oni je rozsvítili, i když devadesát osm procent z nich přišlo na Pokáče. Byl to nádherný pohled, nikdy předtím jsem něco takového nezažil. Byl jsem z toho tak dojatý, že jsem tu písničku málem nedohrál. Je to zachycené v krátkém dokumentu nazvaném Láska live - Fléda 2019.
Písničkář Láska a Mirka Miškechová nemají Nic moc společnýho
Váš umělecký pseudonym je Láska. Píšete písničky o lásce?
Vysvětluju lidem, jak přezdívka vznikla. Druhá část mého jména Václav je lav. Přepsáno do angličtiny je to love, tedy láska. V punkovém prostředí, v němž jsem se před lety pohyboval, mi to zpočátku připadlo nepatřičné, ale když pak Kuba Ryba řekl, že mu to přijde jako nejlepší přezdívka na scéně, přijal jsem ji.
Láska je pro mě samozřejmě důležitá. Protože jsem ženatý a mám dvě děti, je to pro mě každodenní akce. Slovo láska v mých textech ale prakticky není, pouze ve spojitosti s mou přezdívkou.