Písničkář Josef Lábus: Sešli jsme se na koncertě v kostele

Minulé album se jmenuje Délka vteřiny a natočil jsem je s kapelou, která se jmenuje Pepa Lábus a spol. Hrajeme už od devadesátých let, je to naše páté cédéčko. Skládal jsem pak nové písničky, na další album jich mám dost. Naše zkoušení už ale není tak intenzivní jako před lety, takže je ještě nemáme zažité. Stále však koncertujeme, někdy hraji sám s kytarou.

Loni vzniklo nové těleso, které existuje paralelně. Jmenuje se trochu krkolomně Josef Lábus a Smyčcové kvarteto TrutnoForte. To kvarteto je ryze ženské, hraje řadu let, pohybuje se především v oblasti klasické hudby, ale interpretuje i některé populární písně upravené do instrumentální podoby. Název TrutnoForte odkazuje na Trutnov, odkud všichni pocházíme. A TrutnoForte je spolek, který sdružuje trutnovské muzikanty hrající klasiku.

Jsem jím pořád. V Praze jsem od poloviny roku 1994, ale trvalé bydliště mám stále v Trutnově. Pokud zrovna někde nehrajeme, jezdím tam každý víkend. Mám tam přítelkyni, rodinu, kamarády, kapelu a teď i nové hudební sdružení.

V mé kapele jsou housle od začátku, mám je jako nástroj rád. Jednou mě pozvali na koncert do kostela kousek od Trutnova. Smyčcové kvarteto TrutnoForte tam mělo hrát také, a protože jsem jednu ze členek znal, napadlo nás, že bychom se mohli na pódiu prostřídat. Ona pak ještě přišla s tím, že bychom mohli tři mé skladby zahrát dohromady. Martina Skučková, členka kvarteta, která studuje na konzervatoři aranž skladeb, je zaranžovala, zahráli jsme je a mělo to úspěch.

Za měsíc jsme tam takhle hráli znovu a někdo natočil kus koncertu na mobil. Dal ho na YouTube, kde ho našel můj kamarád, písničkář Petr Linhart. Zavolal mi, řekl, že je to skvělé, že v mých písničkách vždycky slyšel kus klasiky, a jestli by nestálo za to, připravit pořad postavený na mém spojení s kvartetem a pak to vydat na desce.

Ano, ten nápad se líbil jim i mně. Martina Skučková si vzala čtyři měsíce na to, aby vybrané písně zaranžovala a rozepsala pro kvarteto do not. Podařilo se jí zachovat jejich původní náladu, z čehož jsem nadšený. Nový projekt byl na světě. První společný celovečerní koncert jsme měli loni v červenci.

Ty texty jsem psal v době, kdy jsem vůbec netušil, že něco takového vznikne. Je v nich poetika, kterou používám odjakživa, především přírodní lyrika, někdy také milostná. Obecně mám rád, když jsou texty poetické a obstojí i bez muziky. Pak je šance, že obstojí i s hudbou, která je jinak zaranžovaná.

Většinou na ulici. Napadnou mě první slova, opakuji si je, přidávám další, ale na papír to napíšu teprve tehdy, když to umím nazpaměť. Občas mi k tomu přijde i náznak melodické linky zpěvu. Hudbu dodělávám, až když mám ten text napsaný. A aranžujeme s celou kapelou.

Viděl jsem před několika lety koncert německých Malbrook, který se mi velice líbil. Poslouchám všechno možné, nejvíce bigbít, ale kromě něho hlavně world music, respektive lidovky upravené do různých hudebních stylů. Malbrook hraje severoněmecké lidovky s texty v dialektu, kterému se v Čechách říká dolnoněmčina. Vznikly z ní prý skandinávské jazyky. Je nesmírně zvukomalebná a vůbec nezní jako němčina, jak ji známe. V repertoáru Malbrooku je i písnička De Wald. Moc se mi líbí, má krásnou melodii a cítím z ní jakýsi barokní nádech. Začal jsem ji hrát na svých sólových koncertech, a když došlo k mému spojení s kvartetem, říkal jsem si, že si přímo říká o naši interpretaci. Je zaranžovaná podobně, jako ji hraje Malbrook. Hraji ji samozřejmě se svolením Wolfganga Meyeringa, šéfa té skupiny.

Ano, je to stále stejné. I kvůli tomu má kapela, která byla zpočátku folkovější, plynule přešla více k bigbítu. Někteří lidé i kolegové muzikanti, kteří nás slyšeli poprvé, nám řekli, že jim v aranžích skladeb i jejich stavbě připomíná právě tvorbu Jethro Tull. Naše písničky však nejsou tak psané. Odrazila se v nich jen skutečnost, že je všichni z kapely máme rádi. A jak jsem říkal, aranžujeme společně. Na albu Délka vteřiny máme v bookletu napsané i poděkování Ianu Andersonovi z Jethro Tull. Za inspiraci.

V neděli 12. února vystoupíme v pražské Malostranské besedě, kde nám desku pokřtí Luboš Pospíšil. Jsme kamarádi, napsal jsem pro něj několik textů a on byl kmotrem i našeho minulého alba. Zahraje tři písně s kytarou a spojí se i se Smyčcovým kvartetem TrutnoForte, ve kterém kromě houslistky Martiny Skučkové hrají houslistka Michaela Fiedlerová, violistka Drahomíra Tvrdíková a violoncellistka Lenka Jiranová. V Trutnově pak bude 25. února kmotrem našeho alba již zmíněný Petr Linhart, díky kterému náš projekt se smyčcovými nástroji vznikl.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Uzamčená brána - Josef Lábus a Smyčcové kvarteto TrutnoForte [CD]