Článek
Odstartoval je 13. dubna v Plzni a před sebou má vystoupení v Bratislavě (26. dubna), Brně (27. dubna), Hodoníně (28. dubna), pražském JazzDocku (5. května), Bystrém (6. května) a Českých Budějovicích (7. května).
Jaký byl plzeňský návrat na česká pódia po covidové pauze?
Krásný, protože mi hraní moc chybělo. Předprodej vstupenek však byl horší než před covidem, takže u pořadatelů nastala před koncertem mírná nervozita. Chci samozřejmě hrát pro co nejvíc lidí, ale tentokrát jsem byl klidný a těšil se. Chtěl jsem prostě konečně jít na pódium a hrát. Nakonec se lidé sešli a koncert se povedl.
Když v únoru vypukla válka na Ukrajině, neprožíval jsem dobré časy. Důvody byly ekonomické, kulturní, covidové i válečné. Měl jsem pesimistickou náladu, za moc to nestálo. Potřeboval jsem tedy hrát, kvůli své psychice. Stejně tak věřím, že možnost chodit zase na koncerty ulevila i spoustě jiných lidí. Byl jsem skoro dvě hodiny na pódiu a strašně mě to bavilo.
Bude se na vašich koncertech nějak objevovat téma války na Ukrajině?
Nikdy nevím, co se na nich stane a k jakým tématům se dostanu. Pokud jde o válku na Ukrajině, proběhla řada koncertů na podporu Ukrajinců a myslím si, že spousta lidí dělá, co může, i mimo koncerty. Když tedy na mých vystoupeních budou lidé myslet na něco jiného, veselejšího, bude to v pořádku.
Podpořil jste také Ukrajinu?
Hrál jsem na podporu Ukrajiny, ubytovali jsme pár lidí a už šest týdnů jsem dobrovolník v Praze na hlavním nádraží. Není to ale téma pro rozhovor, protože to dělá spousta dalších lidí.
Napsal jste během pandemie hodně nových písniček?
Vznikla spousta písní i nápadů na ně. Doma mám natočených asi padesát témat. Minulý týden jsem některé nahrával ve studiu. Složil jsem ale i písně pro jiné lidi a dokončil hudbu pro nový český film Přání k narozeninám, který bude mít premiéru v létě. Za poslední rok jsem vytvořil hudbu ke dvěma a půl filmu. Vznikla i nějaká muzika pro televizní pořady.
Měl jsem tedy štěstí. Koncerty sice nebyly, ale já měl hodně práce. Čím víc jsem pracoval na muzice pro jiné projekty, tím víc vznikalo písniček pro mě. Některé na následujících koncertech zahraju.
Doprovázíte se hrou na kytaru. Používáte ten nástroj i pro skládání hudby k filmům?
Do předešlého filmu Přání Ježíškovi jsem napsal čtyři pět písniček s kytarou a zbytek jsou orchestrální skladby. Nejsem sice bůhvíjak dobrý hráč na klavír, ale všechny jsem je složil u klavíru. Z toho se pak udělala instrumentace pro symfonický orchestr.
Kdysi jsem hrál na klarinet a teď jsem se k němu začal vracet. Moji rodiče se před rokem stěhovali a v novém bytě už neměli na můj klarinet místo. Tím pádem jsem ho zdědil, což se stalo předtím, než jsem začal pracovat na hudbě k filmu Přání k narozeninám. Také mě potěšilo, že na něj začal hrát můj syn.
Některé skladby pro film Přání k narozeninám jsem tedy původně složil s klarinetem, další s klavírem a jiné jsem si nazpíval do mobilu, když jsem chodil po Praze a dostal nějaký nápad. U kytary jsem nenapsal žádnou.
Některé vaše písně hrají i česká komerční rádia. Reagují na ně diváci na koncertech více?
V Čechách ano. Asi nejvíce mají rádi Superstition, na některých koncertech ji dokonce přímo vyžadují. Je to fajn.
Budete na nadcházejících koncertech vystupovat s kapelou?
Ano. Může se ale stát, že třeba začnu sám a ona se ke mně přidá. Variant je víc, možná to bude na každém koncertě jiné.
Znamená to, že když jdete na pódium, nemáte napsané pořadí skladeb?
Když hraju sólově, obvykle ne, respektive ne kompletní. Jsem už přece jenom trochu starší, a tak si první tři čtyři písně napíšu. Od nálady, která se při nich vytvoří, se pak odvíjí zbytek programu.
Když ale hraju s kapelou, setlist mám vždy. Můj klávesista Martin Kryštof Kroupa má nástroj s mnoha zvukovými rejstříky, které si potřebuje před písničkou nastavit. I bubeník David Landštof potřebuje vědět, co se bude hrát. Neznamená to ale, že třeba někdy během koncertu ten setlist na chvíli neopustíme nebo nezměníme.
Může se vám hodit na Zboží.cz: