Článek
Již na začátku srpna jste oslavil šedesáté narozeniny. Změnily něco ve vašem životě?
Nezměnily, protože člověk si přibývající léta nesmí připouštět. A když je zdravý, má hezkou práci a doma úžasné zázemí, pak se nic nemění.
Slavil jste ve velkém stylu?
V srpnu jsem slavil především se svými nejbližšími. Do Prahy za mnou z Košic přiletěla rodina, udělali jsme si dobrou večeři a hezký večer. Ve velkém stylu budu slavit až na galakoncertu 13. listopadu. Bude tam recepce pro asi sto pozvaných lidí.
Kdo vystoupí?
Mými hosty budou nizozemská sopranistka Eva-Maria Westbroeková, Dagmar Pecková a Simona Houda Šaturová, které není třeba představovat, nebo dvojice mladých sólistů Opery Národního divadla Josef Moravec a Jiří Brückler.
Na albu nejsou jenom písničky vánoční nebo sváteční. Podle čeho jste je vybíral?
Nechtěl jsem nahrát vánoční album, na kterém bude patnáct koled. To by bylo příliš prosté. Je na něm proto jen pár vánočních písniček, dále několik duetů a skladeb, které jsem si vyhlédl a myslím si o nich, že ve svátečních aranžích mohou posluchače oslovit. Současně to není operní album, takže bych byl rád, kdyby si ho koupili i lidé, kteří operní tvorbu neposlouchají.
Vánoční náladu ale navodí okamžitě…
O to mi šlo. Aranže jsou takové, aby lidé, kteří si nahrávku poslechnou už v říjnu, začali myslet na svátky. Všechna aranžmá připravil Daniel Hádl. Pracoval se mnou už na předešlé desce Melancholie, a když pánbůh dá a za dva roky vyjde další, rád bych na ní opět dělal s ním. Aby byl výčet kompletní, písničky, ze kterých jsem vybíral, mi posílal producent Honza Adam. Poslal mi jich více než dvě stě.
Co je při realizaci svátečního alba nejtěžší?
Nahrát dobře tu obecně nejznámější skladbu. Když jsem přišel do studia, říkal jsem si, že Tichou noc nazpívám za pět minut. Ono to tak ale nebylo. Byl březen, Dan Hádl mi tam postavil vánoční stromeček, navíc jako zázrakem začal venku padat sníh, ale na první pokus se mi ji nazpívat nepodařilo. Myslím si, že je to tím, že jsme nebyli ve správné vánoční atmosféře, a Tichá noc je písnička, která ji vysloveně vyžaduje.
Vzpomínám si také, že jsme jeden den byli s Hankou Zagorovou na obědě s Karlem Gottem, který se zrovna vrátil z nemocnice. Bylo to krásné setkání, a když jsme se asi ve čtyři hodiny odpoledne rozešli, zavolal jsem Danu Hádlovi, že mám chuť přijít a nazpívat skladbu En aranjuez con tu amor. On souhlasil, já jsem přijel a nazpíval ji na první pokus. Karel Gott mě inspiroval.
Na albu je i duet se světově uznávaným pěvcem Adamem Plachetkou. Proč jste ho oslovil ke spolupráci?
Protože je talentovaný umělec a výborný člověk. Nazpíval se mnou El Nacimiento z kantáty Argentinské Vánoce a sólově hymnický chvalozpěv O Holy Night a Mary’s Boy Child, kterou proslavila skupina Boney M.
Moc jsem ho na albu chtěl mít a měl jsem štěstí. V době, kdy se natáčelo, byl dva dny v Čechách a udělal si čas. V duetu nahrál svůj part přesně tak, jak jsem si to představoval. Když máte vedle sebe spolehlivé kolegy, je to velká výhra. Mohl jsem mu jenom vyseknout poklonu a poděkovat.
Jakou hudbu si pouštíte, když odpočíváte?
Když už si nějakou pustím, pak je to jazz, který mě velice uklidňuje. Také na mě dobře působí písničky Franka Sinatry, ačkoli jsem nikdy nepřišel na to, proč to tak je. Snad tím, že Sinatra měl hlas, který vás okamžitě okouzlí, upoutá a také úžasně zklidní.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Můžete prozradit, jak o něj pečujete?
Existuje jenom jeden jediný systém, kterým lze hlas udržovat v kondici, a tím je správná technika. Když zpíváte nesprávně, nepomohou vám ani teplá voda, ledový čaj, studená coca-cola, syrové vajíčko, vodka, grapa nebo pivo, nic. Odrovnáte se.
Víte, vývoj zpěváka se nedá uspíšit. Pan dirigent Zdeněk Košler mi vždycky říkal, že když budu zpívat repertoár, který odpovídá mému věku, pak budu zpívat dlouho. Já se toho držím a funguje to. Znám řadu zpěváků, kteří nebrali na techniku ohled, a ono se jim to vymstilo. Když pak byli starší, špatně se jim zpívalo, po koncertě byli unavení, klepal se jim hlas a nakonec museli se zpěvem skončit.
Tím pádem jste jistě musel odmítnout řadu lákavých pěveckých příležitostí.
Jedno z nejdůležitějších slov, které by se měl pěvec naučit říkat, je ne. Ano, máte pravdu, během kariéry jsem mnohokrát musel říct, že na roli, kterou mi nabízejí, ještě nemám, protože do ní můj hlas nedozrál.
Současně jsem ale vždycky věděl, že se jí rád zhostím třeba za patnáct let a zvládnu ji.
Také jsem přesvědčen o tom, že pokud nejste hlasově v pořádku a v dobré kondici, je lepší koncert odříct, než se špatně prezentovat. V cizině jsou vstupenky na představení velice drahé a třeba v Mnichově přijde premiérový koncert dva lidi na 600 eur.
Tím pádem je nezajímá, že máte špatný den nebo nejste úplně zdráv. Chtějí slyšet ten nejlepší výkon, protože to pro ně bude důvod si na váš další koncert lístky koupit znovu. Pokud ale na pódiu selžete, tak už na vás nikdy nepřijdou.
Je tedy lepší odříct koncert třeba i v den konání?
Zcela určitě. Na pódium nesmíte jít indisponován. Když vystoupení zrušíte, divák sice bude naštvaný, ale vydrží mu to jenom ten den a na odložený koncert se bude těšit. Když zazpíváte špatně, bude naštvaný dlouho.
Měl jste po celou svou kariéru hlas v pořádku?
Kdepak, prožil jsem dokonce období, kdy jsem měl velké pochybnosti. Když jsem v polovině osmdesátých let odešel z Košic do pražského Národního divadla, brzy mi přišla nabídka, abych šel zpívat do Vídně. Kývl jsem a najednou jsem se dostal do velkého operního domu, kde na tom byli všichni technicky úžasně, ale já ne. Nastal velký problém, takže jsem musel vyměnit svého pedagoga a angažmá ve Vídni přerušit.
Dnes vím, že to bylo dobré rozhodnutí. Mohl jsem na sobě v klidu pracovat a za několik let jsem se do Vídně vrátil.
Získal jste někdy jistotu, že svůj hlas dokonale ovládáte?
Tu nezískáte nikdy, protože nevíte, co se může stát. Značnou dávku jistoty ale dává praxe.
Když mě například večer čeká koncert, není mi úplně dobře, ale jsem si jist, že to zvládnu, tak během vystoupení dávám větší pozor na techniku.
Do kolika let se podle vás dá na operní scéně zpívat?
Zpívat můžete, do kolika chcete. Je však otázka, jestli vás někdo bude poslouchat. Pokud zpíváte technicky dobře, máte velkou šanci, že bude. Zářným příkladem je Karel Gott. Je na tom technicky tak dobře, že bude zpívat dlouho. To jsem si jist.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: