Článek
Z televizních kruhů se proslýchá, že ve vás někteří diváci vidí humorný potenciál Jiřiny Bohdalové. Po kom jste zdědila smysl pro humor?
No, tak to je opravdu vtipné přirovnání, které by mě ani ve snu nenapadlo. Ta představa mě samozřejmě velmi těší a divákům za ni děkuji. Humor je pro mě velmi důležitý a nedokážu si představit, že bych fungovala bez něj. Myslím, že jsem ho zdědila po svých rodičích, především po tátovi. Vtipná je i maminka, a vlastně i můj partner.
Co vás při natáčení rozesměje?
Při natáčení pořadu Inkognito je to zaručeně Kuba Prachař se svými parodickými výstupy a la Zdeněk Mahler, kterými nám zpříjemňuje pauzy mezi záběry. V Inkognitu jde o situační humor a ten mám ráda. Kamarádi mi říkají, že tyhle fórky vždycky dělávám na Silvestra a že je neuvěřitelný, že jsem se s tím prokopla už i do televize (směje se).
V Inkognitu pravidelně zasedáte ve čtyřčlenné partě osobností, které mají za úkol uhádnout profesi hosta. Všimla jsem si, že se dokážete trefit velmi často. Vzpomenete si, jakou profesi se nedařilo dlouho odhalit?
Nezapomenutelným se pro mne stal zaměstnanec jednoho z obchodních řetězců, který pracoval na pozici koordinátora ovoce a zeleniny. Až do natáčení jsem netušila, že podobné zaměstnání vůbec existuje.
Na světě je prý přes padesát tisíc profesí. Jaké zaměstnání vás oslovilo natolik, že byste si ho ráda vyzkoušela?
Musím se přiznat, že zaměstnání, která sama vykonávám, mě naplňují natolik, že nemám potřebu snít o jakýchkoli jiných.
Hrajete od dětství, věnujete se režii, píšete scénáře, přitom jste vystudovala dokumentaristiku na FAMU a na svém kontě máte několik dokumentů. Dokážete si představit jiný obor, který by vás bavil?
Právě proto, že jsem už od dětství toužila po tom dělat, co nyní dělám, a veškerou svou víru a touhu upřela tím směrem, nemusím dnes přemýšlet nad tím, co by kdyby.
Koncem loňského roku vám vyšla knížka Skutečná. Podle názvu to vypadá, že jde o skutečné příběhy ze života. Je o vašich zážitcích?
Je to kniha úvah, povídek a fejetonů, které jsou postaveny jak na čiré fikci, tak i na reálných zážitcích a příbězích z mého života. Často mě baví propojovat jedno s druhým, a tak se hranice mezi skutečností a fantazií stírá. Mám na tu knihu krásné ohlasy a je moc příjemné vypsat se, očistit a zalézt do takové veřejné samoty.
Díky své dokumentaristické tvorbě se vám podařilo proniknout mezi mafiány z Berdychova gangu a natočit film Zákon Helena (2016). Nesnášíte bezpráví a ctíte dodržování pravidel. Máte z něčeho strach?
Mám strach z války.
Jak se mu snažíte čelit?
Recept určitě nemám, teprve ho nacházím, uvidím. Snažím se přijmout ty okolnosti. Raději nečtu nejrůznější zprávy, protože válka je bolest. Chce to žít tady a teď. Nikdy nevíme, kdy může přijít k nám, takže je důležité žít přítomným okamžikem. Snažila jsem se pomoct jak finančně, tak i s logistikou. V tom pokračuji, ale do nějakých velkých aktivit se nepouštím.
Často zmiňujete důležitost rodiny, pěkných vztahů a vazeb. Asi jste měla hezké dětství. Kde jste vyrůstala?
Narodila jsem se v Táboře, vyrůstala v hezké a dobré rodině v Českých Budějovicích a dodnes máme krásné vztahy. Asi nejdůležitější pro mě vždycky byly prázdniny s bráchou, bratrancem a sestřenicí Míšou.
Vím, že váš tatínek Jiří Nesvačil byl úspěšný ligový fotbalista. Vodil s sebou na hřiště i vás?
A nejen to. Náš děda byl totiž na fotbalovém hřišti v Táboře správcem, takže se dá říct, že jsem vyrostla mezi mičudou, párkem v rohlíku a čerstvě posekanou trávou.
V nedávno uvedeném seriálu Osada jste hrála kadeřnici, jejíž manžel je tahounem v chatařském společenství. Jaký vztah máte k chataření?
Já jsem chalupář, pokud bych se měla nějak pojmenovat. Chatař rozhodně ne. K naší chalupě v jižních Čechách, která patří rodině už po generace, všichni silně tíhneme. Tam se vracím vždycky ráda.
Se seriálovým manželem Radkem Holubem jste byli taková správně praštěná dvojka. Šlo o vaše první setkání před kamerou? Jak jste si sedli?
Ano, s Radkem to bylo poprvé, kdy jsme spolu takto natáčeli. Máme stejný smysl pro humor, a hlavně jsme si rozuměli lidsky. Dá se říct, že šlo o platonickou pracovní lásku.
Panoptikum lidskosti i neřesti povahy – těmito slovy jste se o seriálu vyjádřila. Bojujete s nějakou svojí neřestí?
Asi nebojuji, ale mou neřestí je rozhodně láska k čokoládě.
Se Štěpánem Kozubem vystupujete v televizní reklamě. Jaký máte k reklamě v televizi vztah?
Nemám vůbec televizi, takže reklamy nesleduji.
Na čem aktuálně pracujete?
Jsem typ, který nerad prozrazuje cokoliv dopředu. Ale určitě můžu pozvat diváky do Divadla Ungelt na komedii Skořápka a Taneční hodiny, z obou máme velkou radost. A pak do Divadla Letí na představení A se mnou zmizel svět.
Může se vám hodit na Seznamu:
- Kniha na Zboží.cz: Skutečná - Petra Nesvačilová, DVD na Zboži.cz: Osada
- Audiokniha na Zboží.cz: Skutečná - Petra Nesvačilová
- Divadlo Ungelt na Firmy.cz