Článek
Začínáš zkoušet Svobodův muzikál Golem. V muzikálech už ale vystupuješ dvanáct let. Je pro tebe účast v dalším ještě stimulující, zvláště poté, kdy jsi úspěšný na sólové dráze?
Muzikál Golem je výzva. Bude se hrát v novém divadelním chrámu U Hybernů v Praze. Byl jsem se tam podívat a zjistil jsem, že je to úžasný prostor. Chtěl jsem si v něm něco zahrát a Golem je nabídka, která mi to umožnila. Kromě toho mě láká téma toho muzikálu.
O čem přesně je?
Je jiný než film o Golemovi, který všichni známe. Jde v něm spíš o konfrontaci židovské a katolické víry v Praze. Je v něm samozřejmě love story, kdy se katolický student zamiluje do židovky. Ten příběh se mi líbí.
Zajímají tě staré příběhy?
Je to můj koníček a moje manželka má stejnou zálibu. Nejsme lidé, kteří někam vycestují, lehnou si u moře a čtrnáct dnů se nehnou z místa. Vždy, když jedeme do zahraničí, snažíme se danou zemi poznat, a přes historické příběhy to jde nejlépe. Vedl mě k tomu můj otec. V dětství jsme spolu objeli velké množství českých hradů a zámků a on mi o nich vyprávěl. Cítím, že mi to sedí, a jako člověk, který věří v reinkarnace, tuším, že jsem možná na některém tom historickém místě kdysi žil.
Ve které době?
Něco mi říká, že to mohlo být třinácté nebo čtrnácté století. Nijak jsem to ale nezjišťoval. Několikrát se mi stalo, že jsem někam přijel a zjistil jsem, že to tam dobře znám, nebloudil jsem a neměl jsem strach. Když jsme pak v divadle měli první šermířské kurzy, nedělaly mi problém. Čapl jsem meč a s učiteli jsme se za dva dny mydlili jako malí kluci.
Po svém úspěchu na sólové dráze jsi jistě dostal řadu zajímavých nabídek. Přijal jsi kromě účinkování v Golemu něco dalšího?
Nepřijal, ale nedávno jsem dostal nabídku od Mirjam Landové, abych hrál v jejím filmu Kvaška. Je z muzikálového prostředí a připravila mi dobrou roli. Já jsem na to ale neměl čas, takže jsem odmítl. Na premiéru se ovšem půjdu podívat.
Jak ses vyrovnal s názorem ortodoxních rockerů, že muzika, ve které se nyní pohybuješ, je méněcenná?
Neřeším to, protože kdybych to řešil, musel bych se vším seknout, odejít do ústraní a zpytovat tam svědomí. Spíš mě to posiluje. Na letošních letních festivalech jsem několikrát vystupoval i s těmi muzikanty, kteří mě odsoudili. Stáli jsme vedle sebe a oni viděli, že na mě lidé reagují pozitivně. Myslím, že to začínají respektovat. Stejně tak diváci. Já to takhle dělal už před dvaceti lety a vím, že to na tancovačkách, kterými jsem prošel, fungovalo. Na dvě písničky od Beatles jsme měli dvacet vlastních věcí a na naše akce chodilo běžně přes tisíc lidí, kteří si s námi zpívali, protože to bylo česky. Nedělám nic, v čem se neumím pohybovat.
Takže ses nezbláznil, jak se občas tvrdí...
V žádném případě. Nevzal jsem si tesilky a nezačal dělat srágory. Bylo to spontánní a pocitové, žádný kalkul.
Jak vycházíš vstříc svým fanouškům? Jsi pro ně dostupný?
Snažím se být. Když je čas, pořádáme autogramiády, na kterých s nimi komunikuji. Respektuji každý názor. Přišel za mnou třeba jednou pro podpis chlápek a řekl mi, že s tím, co dělám, moc nesouhlasí, ale jestli bych se mu podepsal pro manželku, které se to líbí. Respektuji to, je to super.
Co tě v poslední době konkrétně zaujalo?
Strašně se mi líbí nová deska J. A. R. Podle mě je to výborný fór. V Karlových Varech jsem měl možnost slyšet Dana Bártu s jeho kapelou. Bylo to také velmi příjemné.
Jaké máte s Bártou vztahy poté, cos mu po několika letech jeho "kralování" letos vyfoukl Anděla Akademie populární hudby v kategorii zpěváků?
Moc se nesetkáváme, nechodíme spolu na pivo. Každý máme svou partu, se kterou děláme, takže se potkáváme spíš pracovně. Z mé strany je všechno v pohodě, respektuji to, co dělá.