Petr Janda: S Olympikem šedesátku dáme

Upřímně? Už před dvaceti lety.

Jeho problémy se postupně zhoršovaly. Nechci k tomu víc říkat, protože toho o nich tolik nevím, ale všechno se to odvíjelo od psychiky.

Řekl jsem si, že je dobře, že to udělal teď. V zemi už byl nouzový stav, takže kapela nehrála. Také nám umožnil v klidu se připravit na oslavu šedesáti let na scéně, která proběhne za dva roky. Máme čas najít nového klávesistu, nazkoušet s ním repertoár a dodělat novou desku. Na svůj odchod si vybral tu nejlepší dobu.

Zatím přišlo asi padesát muzikantů, z nichž zhruba pět procent spadá do kategorie bizár. Jsou to lidé, kteří si neuvědomili, o co jde. Z vystoupení některých z nich jsem měl pocit, že na klávesové nástroje hráli naposledy v dětství.

Kvalita zbývajících je ale velmi dobrá. Ze hry některých je cítit, že mají zalíbení v jazzu, jiní v popu, další v rocku. My spíše hledáme někoho, kdo tíhne k hard rocku. Když někdo zahraje něco od Jona Lorda, bývalého hráče Deep Purple, ještě víc zpozorníme.

V tuto chvíli máme vyhlédnutých pět lidí, které sledujeme dál. Jelikož mám připravené písničky pro novou desku, dali jsme jim demonahrávky a oni do nich natočili klávesový part podle vlastních představ. Tím zjistíme, jak jsou kreativní. Každý to pojal jinak, a nikdy by mě nenapadlo, že přístup může být tak rozdílný, přitom vždy velmi přínosný.

K těm pěti může přibýt ještě někdo další, protože uzávěrka konkurzu je 15. května. Hned 28. a 29. května budou konkurzy pokračovat ve studiu A v Propasti, kde si s vybranými uchazeči kapela zahraje. S každým tři písničky. Následně 30. května odehrajeme koncert pro rádio Frekvence 1, na kterém si s námi každý klávesista zahraje tři skladby, jež se naučil. Z něho uděláme reportáž na naše stránky a vyzveme fanoušky, aby nám pomohli nového člena vybrat. Dáme jim příležitost, aby byli u toho.

V lednu letošního roku. Když jsem v polovině února letěl do Ameriky, měl jsem většinu skladeb hotovou. Po mém návratu vznikly ještě další čtyři. Deska ale rozhodně nebude mít více než čtyřicet minut.

V šedesátých letech měli Beatles, Rolling Stones a další slavné kapely smlouvu postavenou tak, že vydají dvě alba v jednom roce. Všechna přitom byla skvělá. To je pro současné muzikanty skoro nepředstavitelné, natož proveditelné. Naše novinka vyjde dva roky po Trilobitu, takže zase tak rychlí nejsme.

Načasování vydání je ale podle mě velmi dobré. Věřím, že když do kapely vybereme dobrého a osobitého klávesistu, bude mít album přece jenom trochu jiný zvuk.

V kapele na ně máme různé pohledy, a nevím, jak se to vyvrbí. Bude ale docela tvrdé, rockové. Znamená to tedy, že písničky opět nebudou zajímavé pro rádia. Určitě ale budou zajímavé pro naše fanoušky, a to je nejdůležitější.

Mělo by vyjít letos v září. Oficiální název ještě nemá, ale existuje název pracovní - Dukáty. Možná totiž zparafrázujeme píseň Znám jednu dívku, ta má dukáty z Prodané nevěsty. Vyzkoušeli jsme to a vznikl parádní metal.

Bylo to v době, kdy Olympic byla v podstatě popová skupina s repertoárem, který by žádná rocková parta nehrála ani omylem. Sedmdesátá léta s námi prostě zatočila. V roce 1979 jsem se ale opět spřátelil s textařem Zdeňkem Rytířem. Jak jsme tak kuli plány na to, co budeme dělat dál, vystřelil na mě větu, že už nechce psát jednotlivé písně, ale chce udělat jedno celé album, jako projekt, tedy desku, koncertní provedení a televizní zpracování.

Vrhli jsme se na to naprosto šíleně. Rytíř mi dal devět témat, říkali jsme z legrace, že Beethoven napsal taky jen devět symfonií, a já je opatřil hudbou. Nikdy jsem nic takového nedělal, ale strašně mě to bavilo. Měl jsem ke skládání k dispozici elektrickou kytaru, mikrofon, dva synťáky, krabici, do které jsem kopal, a kazetový magnetofon. Tak to celé vzniklo. Bylo z toho cítit něco mimořádného, všichni byli nadšeni.

Dělám si pořádek v archivu a fotografiích, v nichž se už nashromáždila spousta věcí. Také skládám, protože si říkám, že čím víc písniček budeme mít, tím lepší na album vybereme.

Rovněž se samozřejmě starám o děti a manželku, chodíme na procházky, povídáme si a netrpíme ponorkou. Koronavirová krize nám vrátila rodinný život, což je fajn.

To ano. Řeším to tak, že každý týden hraju online pro fanoušky. Pokaždé jiné písničky. Už jsem jich odehrál více než čtyřicet a teď těžko hledám takové, které se dají odehrát jen na kytaru a neztratí ze svého půvabu.

Pomáhám si tím, že jsem si koupil nový nástroj, po kterém jsem léta toužil. Je to šlapátko, na kterém je naprogramovaných pět zvuků, které lze ovládat nohou. Do toho ještě hraju na klávesy. Je to docela složité, šlapátko a zvuk kláves ovládám nohou. Bubeníci by s tím problém neměli.

Tu šedesátku dáme. Už se o ní bavíme a plánujeme. Rozhodně odehrajeme několik koncertů v pražské Lucerně. Nadchlo mě, že Spirituál kvintet vyprodal čtrnáct koncertů, které měl do ní naplánované. To je naprosto neskutečné.

Rádi bychom také absolvovali česko-slovenské turné složené ze šedesáti koncertů. A myslím si, že oslava šedesátky nebude naše poslední.

Může se vám hodit na Zboží.cz: