Petr Janda: Když slyším dobrou muziku, usmívám se, když blbou, mračím se

Jasné to bylo teprve ve chvíli, kdy mi zavolali lidé z vydavatelství Supraphon a řekli, jestli bych si nechtěl k osmdesátinám nahrát sólovou desku. Já jim odpověděl, že bych chtěl, protože rád skládám, píšu texty i nahrávám. Proces vzniku celého alba mě prostě hrozně baví.

U prvních dvou jsem moc nespekuloval o jejich obsahu. Teprve u třetího jsem si řekl, že ho musím udělat naprosto odlišně od těch, která jsem dosud natočil, včetně těch s Olympikem. Věděl jsem, že na něm nahraju žánry, které jsem předtím nepoužil, že to bude jiná deska.

Na prvním sólovém albu Co je dobrý a co zlý z roku 1998 je poprockový hit Jsem tak línej. Bylo písničkové a podle mě docela povedené. Druhé album Jednou jó, jednou né z roku 2008 tak povedené nebylo. S odstupem času ho vnímám jako rozhárané, nemělo žádnou pevnou linku. Z nové desky jsem zatím nadšený, ale připouštím, že od ní nemám potřebný odstup. Za půl roku budu moudřejší.

Už jenom tím, že jsem si do doprovodné kapely vzal jiné hráče, získala jiný zvuk. Hrají se mnou klávesista Ondřej Fencl, baskytarista Adam Stivín a bubeník Lukáš Pavlík. Vzal jsem si i jiného koproducenta, Lukáše Pavlíka, který jinak hraje na bicí v kapele Chinaski a je o dvě generace mladší než já.

Třetím krokem bylo pozvat si řadu různých hostů. A také jsem se snažil skládat písně s tím, že nejsou určeny pro Olympic.

Ano, ale tu jsem nenapsal teď, nýbrž někdy v roce 1975, když jsem chodil na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Byl to úkol pro kontrapunkt. Od té doby mi ta skladba ležela v hlavě, protože si myslím, že se mi docela povedla. Teď jsem ji konečně natočil.

U Jandova svatebního pochodu to bylo podobné. Léta letoucí jsem chtěl mít svůj vlastní svatební pochod, ale věděl jsem, že s Olympikem to nepůjde. K jeho vzniku se mi hodila právě ta sólová deska.

Je to obraz mé duše, věc, o které přemýšlím. Mám tu dvě malé děti, a až přijde čas odejít, asi se mi opravdu nebude chtít. Říkám si, jak to všechno bude. Mám celkem čtyři dcery a snažím se je zajistit tak, aby do budoucna nestrádaly. Ty dvě malé obzvlášť.

Když jsem desku začal tvořit a neměl ještě k titulní písni text, měl jsem už vymyšlené, že se bude jmenovat Asi se mi nebude chtít. A také jsem věděl, že to bude titulní písnička.

Že na desce bude skladba Mladej kmet, kterou pro mě Ondřej Fencl složil už před pěti lety. Je v ní obrat „najdu si nový slunce“. Strašně mě baví, takže když se podíváte na obal desky, stojím pod sluníčkem, které na mě mlhavě svítí. Hledám nové slunce. Původně ta píseň vznikla už k mým pětasedmdesátinám. Já si teď musel text upravit o těch pět let.

O hodné prostitutce, která brala svou profesi jako ohromnou zábavu. V noci šla do práce a ráno, když z ní odcházela, vycházelo sluníčko, ona načechrala křidélka a šla si lehnout. Je to takový trochu jiný pohled na nejstarší řemeslo na světě.

Zajímavé je, že to byla jedna z prvních písniček, kterou jsem napsal na desku Olympiku Kaťata. V kapele ale neprošla, protože je to moc velký popík. A tak jsem ji použil na sólovku.

Neměla, protože mi muzikantsky velmi důvěřuje. Pro mě je radost s ní spolupracovat. Bývá vždycky skvěle připravená, navíc frázuje stejně jako já, takže obvykle ve studiu písničky nazpíváme hned napoprvé.

Myslím si, že má pořád ještě něco před sebou. Je výjimečná zpěvačka a zdaleka není na vrcholu své kariéry. Chodím na téměř všechny její koncerty v České republice. Má skvělou kapelu, strašně mě baví.

Také jí přeju, aby dál pracovala se svou německou skupinou Die Happy. Má výbornou historii a podle mě také neřekla poslední slovo. Letos by měla natočit novou desku, těším se na ni.

Je z jeho Koncertu d moll pro dvoje housle a orchestr, který mě provází celý život. Hrál jsem ho už s tátou a se svým učitelem hry na housle. Byl jsem se mnohokrát podívat na jeho provedení, každý ho hraje trochu jinak. Zná ho každý houslista. Já ten motiv vzal, přidal svou melodii a pozval si Pavla Šporcla, který v té skladbě zahrál naprosto úžasné věci.

Párkrát jsem ho viděl v televizi, a když jsem napsal tuhle písničku, uvědomil jsem si, jak moc by se mi hodil do refrénu. Sehnal jsem si kontakt na Edwarda Tomase, jeho vedoucího, a požádal ho, jestli by byli ochotni přijít si ke mně do studia zazpívat.

Zároveň jsem mu řekl, že mu to zaplatí pánbůh. Víte, já na to album neměl žádný rozpočet. Všichni, kteří na něm hostovali, to udělali zadarmo. Zároveň všichni věříme, že se něco prodá a my za to nahrávání přece jenom něco dostaneme. Je to smutné, ale taková je realita.

Dobrý večer quintet tedy přijel a dorazil s ním i Ondřej Ruml, který v něm zpívá bas. A zazpívali to skvostně.

Lukáš je zootechnik, pracuje v kravíně. Zpívá, píše texty a šel štěstí naproti. Jednou mi napsal, jestli bych nechtěl nějaké jeho texty na novou desku Olympiku. Já mu dal písničku připravenou pro desku Kaťata a on pro ni napsal skvostný text Pálím tvář. A tak jsem mu napsal, že s ním chci spolupracovat i v budoucnu.

Ano, bylo to velmi zábavné. Jedni přišli a v režii poslouchali ty, kteří zrovna nahrávali, a potom šli nahrávat oni, a ti, kteří právě dokončili nahrávání, je šli poslouchat do režie. Byla tam úžasná tvůrčí atmosféra, někteří muzikanti si do práce vzájemně kecali. Bylo to senzační.

Víte, věřím tomu, že tahle deska patří k těm, které když si za pár let pustím, budu se usmívat. Když slyším dobrou muziku, usmívám se. Když slyším blbou hudbu, mračím se. Zrovna dnes ráno jsem v autě poslouchal Highway To Hell od AC/DC a usmíval jsem se.

Může se vám hodit na Zboží.cz: