Článek
Prohlásil jste, že jste si dal za cíl vytvořit muziku pro nedělní rána. V jaké části procesu jste o albu Green to Gold začal takhle uvažovat?
Když jsem začal skládat, ještě jsem ani nebyl rozhodnutý, že pracuji na nové desce. Jen jsem se znovu pustil do psaní písniček. A už tehdy mě motivovala snaha najít nový přístup a zkusit jinou náladu, než ke které jsem tíhnul dřív. Lákala mě představa, že bych zkusil nahrát hudbu, ve které není tolik tíhy. Přál jsem si, aby byla lehčí.
Celé to vlastně začalo jako experiment. Chtěl jsem zjistit, jak bude znít. Jestli to vůbec bude možné. Mám sklony psát písně o temných a těžkých tématech. Byl jsem zvědavý, co vznikne, když to zkusím jinak.
A jak vám to šlo?
Přál jsem si, aby tvorba byla snazší. Řekl jsem si, že budu pracovat s prvními nápady, které mi přijdou na mysl, že rozvinu melodie, jež se mi budou zdát přirozené, a harmonické postupy, které mám zažité. Nechtěl jsem své nápady přehodnocovat a nutit jim větší složitost.
Můj cíl byl přijmout první přirozené podněty, aby to nebyl takový boj. A samozřejmě jsem doufal, že se to promítne do posluchačského zážitku, že budou skladby zvát člověka k sobě a budou nenucené. Pro mě byl tenhle přístup velkou motivací pro to, abych s celým procesem vůbec začal.
Předcházelo práci na Green to Gold období, kdy jste se s psaním trápil?
Ano, trvalo více než rok poté, co jsem v roce 2016 dokončil své sólové album Impermanence. Potom jsem napsal jednu nebo dvě písně, ale opravdu jsem se k psaní vrátil až kolem roku 2018. Vědomě jsem si od toho chtěl odpočinout. Pořád jsem skládal a nahrával, ale šlo spíš o různé zvukové experimenty a instrumentální a ambientní hudbu.
Nebyl jsem si jistý, že chci pořád ještě psát písničky, potřeboval jsem odstup. A když jsem se rozhodl to znovu zkusit, neměl jsem vnitřní přetlak nápadů, spíš mě lákalo se k tomu vrátit a postupně zase budovat skladby. A vznikly tyto nové písně.
V jednom starším rozhovoru jste hovořil o tom, že je důležité si uvědomit, že hudba odhaluje jen určitou část vašeho života, a že publikum zapomíná, že muzikanti prožívají i věci, které se do písní nedostanou.
Beru to tak, že když pracuji na nových skladbách, je to jako bych otevřel okno nebo dveře do svého světa a v tu chvíli je všechno ve hře. Může mě ovlivnit cokoli, co mi zrovna připadá inspirativní a zajímavé natolik, abych téma transformoval do písně. Ale mnoho věcí se nikdy v písních nezhmotní konkrétně a žádný text o nich nenapíšu.
Samozřejmě jsou to často všednější aspekty našich dnů, které prožíváme všichni stejně. Ale zase na novém albu je jedna píseň, která je v podstatě o tom, jak chodím ráno na procházky se psem a co se mi honí hlavou.
Od začátku mluvíme o lehkosti nového alba, nicméně ne vše na něm jsou jen čistě pohodové texty.
Je to tak. Na začátku jsem doufal, že to tak bude. Zajímalo mě, jestli můžu jednoduše jenom zpívat o tom, že je vše v pořádku a jsem spokojený. To byl výchozí bod. Bylo to ale možná i tím, že jsem kromě svého pocitu, neměl nic konkrétního, o čem bych chtěl psát.
Život však není statický. Nezůstává dlouho bez konfliktů. Jestli jsem se kdy něco naučil, pak to, že změna je neustálá. Když je všechno v pořádku, můžete si být docela jistí, že se časem zase nějaké napětí objeví. A tenhle fakt a různé výzvy, které mě potkaly, si našly cestu do nových písní.
V minulosti jste říkal, že v době, když jste skládal pro třetí album The Antlers Hospice, jež bylo pro kapelu průlomové, cítil jste jako největší výzvu být slyšet. A že vám zároveň fakt, kdy jste ještě moc posluchačů neměl, umožnil být na albu velmi otevřený. Jak se váš přístup proměnil nyní, kdy naopak můžete oprávněně předpokládat, že už je po vašich nových písních mezi fanoušky hlad?
Už daleko lépe rozumím tomu, jak může zveřejnění písně ovlivnit váš soukromý život. A když píšete o lidech, které znáte, a oni tu píseň uslyší, může to ovlivnit vaše vztahy. Snažím se zůstat otevřený a upřímný, ale nechci kohokoli zradit a odhalit jeho soukromí. Nechci se dotknout svých blízkých, i když jsou pro mě inspirací.
Jak v této době vypadá váš každodenní hudební život?
I když odpadly koncerty, je hudba stále zásadní částí každého dne. I kdyby to bylo možné, zrovna teď bychom nekoncertovali, to přijde na pořad dne, až album na konci března vyjde. Ač je už hotové, skládám další muziku.
Mám blízko domu vlastní studio, do něhož můžu každý den zajít a hrát. Štve mě ale, že kvůli pandemii nemůžu hrát s dalšími lidmi. I při nahrávání desky jsme hodně pracovali na dálku a fyzicky se nesetkali. Ale i to se vlastně často děje bez ohledu na současnou situaci, protože žiju na venkově daleko od města.
Může se vám hodit na Zboží.cz: