Peter Lipa: Jedinou kategorií je hudba

Je jasné, že z historie víme dobře a velmi přesně, co je jazz. S vývojem hudby ale přicházejí noví muzikanti, kteří obsah tohoto žánru rozšiřují. I proto jsou momentálně názory na jazz velmi složité. Mezi tím, co je a není jazz, je kupa krásné muziky, a proto se v současnosti touto otázkou nezabývám. Celé to ale považuji za jedinou kategorii, a tou je hudba.

Všechna ta odběhnutí, jak jste to nazval, vyplynula z přirozeného osobního vkusu. Podle mě je nejsilnější metou každého muzikanta najít si vlastní rozpoznatelný zvuk a charakter. To je cíl, který v posledních letech sleduji. Nekladu důraz na to, jestli je takové směřování v intencích žánru.

Stále zůstává důležitou součástí mých koncertů. Zpívám písničky, ve kterých je dost místa pro mou improvizaci a i improvizaci mých hudebních kolegů. Kdybychom tuto možnost vědomě potírali, naše práce by nás bavila méně.

Do svých čtyřiceti let jsem zpíval prakticky jen anglicky a můj repertoár byl převzatý. Až pak jsem dostal šanci nahrávat, ovšem s tím přišel problém se slovenskými a českými texty a původním repertoárem, které jsem neměl. Lasicu jsem obdivoval jako herce a divadelníka dávno předtím, než jsme se poznali. Když jsem zjistil, že píše i písňové texty, udělal jsem všechno proto, abych se k nim dostal. Nakonec se to podařilo. Myslím, že má velkou zásluhu na tom, že zpívám ve slovenštině.

Nejsou. Mají sice málo dlouhých slabik, ale mně to tak vyhovuje. Nejvíc na jeho práci obdivuju, že používá slovník, který sice používáme všichni, ale on dává ta slova do nových, zajímavých a úsměvných souvislostí.

Milan Lasica je hostem mého koncertu, to znamená, že na scénu přijde ve dvou velkých vstupech. Nejdřív spolu povedeme rozhovor na různá aktuální témata, často související s hudbou a texty, a pak se mnou zazpívá dva duety.