Článek
Název vaší kapely pochází z filmu The Wild One s Marlonem Brandem. Jmenoval se tak motorkářský gang. Necháváte se často inspirovat filmy?
Ne často, ale je to možné. Inspiruje nás všechno. Život motorkáře je přitažlivý, ale nejsem si jist, jestli to je proto, že je to motorkář, nebo že se snaží žít svobodně. To může nakonec každý člověk, ne? Motorkáři mají takovou pověst, to lidi přitahuje.
Chodí lidé z motorkářských gangů na vaše koncerty?
Na naše koncerty chodí spousta různých lidí, i motorkáři. Ne že by za námi pořád jezdili, ale když hrajeme ve městech, kde zrovna jsou, tak přijdou. Když jsme začali hrát jako Black Rebel Motorcycle Club, tak si nás několikrát s tím motorkářským gangem spletli.
Pocházíte ze San Franciska, místa se silnou hudební minulostí. Je v tomto ohledu San Francisco hodně inspirující?
Víte, já tam už dlouhou dobu nebyl. Vyrůstal jsem v Minnesotě a poblíž San Franciska jsem chodil do střední školy. Tam jsem se potkal s naším baskytaristou Robertem Levonem. Bydleli jsme mimo město a začali s muzikou. Mě vlastně města samotná nijak neinspirují. V San Francisku je krásně, ale nepřemýšlím o něm jako o celku. Vlastně nedokážu generalizovat ani lidi, kteří tam žijí.
San Francisco také souvisí s hnutím hippies v 60. letech. Bylo vám sympatické a jsou ve městě ještě nějaké znaky toho, že tam v určité podobě třeba zůstalo?
Ani ne, a pokud tam snad ty znaky jsou, já je nehledal. Má představa o hippies byla úplně stejná jako u všech ostatních lidí. Můj život nemá s hippies vůbec nic společného. Maximálně kapela Grateful Dead. Já se spíš viděl někde u beatniků, v trochu temnější zóně.
V San Francisku se někteří snažili vytvořit to, co lidé obvykle dělávají – dají se dohromady a hledají další, drží spolu a v podstatě odvrhnou všechny kolem, jako nějaká církev. Začalo to dobrým nápadem, ale pak přišel další člověk a ten si myslel, že jeho nápad bude lepší. A tak vznikají odštěpenci a tak dál dokola. Dává to smysl?
Jste spokojeni s tím, čeho jste po dvanácti letech existence dosáhli?
Ano, jsem spokojen, protože hraní je má oblíbená činnost. A doufám, že to bude pokračovat.
Dá se mluvit o nějakém cíli, za kterým jdete?
Přede mnou žádný cíl není, kromě toho, že chci pořád hrát a jezdit na koncertní šňůry. A doufám, že se to lidem bude líbit. Kapely přicházejí a odcházejí. I jejich hudba, ať je sebelepší, přichází a odchází. Tak to prostě chodí. Musíte to tak brát a žádný velký plán nikde není. Nikdy mě nenapadlo, že vydělám balík peněz a zmizím z tohohle světa. Já v něm budu radši žít.
Co můžeme očekávat od vašeho pražského koncertu?
Všechno. Budeme hrát věci ze všech našich alb a doufám, že to bude s ještě mnohem větší intenzitou, než to je na deskách.
