Pětapadesátiletý Večerníček slaví na střechách. S Rambou, Lábusem a kozami

Její délka je devět minut a vznikla na jeden jediný záběr. A jde vůbec o první takto dělaný večerníček. Nejdéle vysílaný pořad ČT přitom letos slaví 55. narozeniny. Speciální díl je tak střípkem v oslavách půl kulatin pořadu, který se stále řadí k nejsledovanějším v ČR.

Než se kamera vůbec rozjela, museli Viktor Tauš spolu s kavárníkem Ondřejem Kobzou vymyslet, co všechno se na netradiční scéně objeví. Z herců vsadili na Terezu Rambu, která si zahrála hlavní ženskou roli pastýřky.

Jejími kominíčky pak byli akrobaté, provazochodci i děti z dětských domovů, kteří se pohybovali hned na několika střechách. Chodili po svých i na lanech, v kulisách zapadajícího slunce a Hradčan.

Text známé pohádky Hanse Christiana Andersena o zamilovaných porcelánových figurkách pak četl Jiří Lábus. Do záběru se vedle přítomných muzikantů, dalších protagonistů natáčení, dostaly i dvě kozy: Damiána a Františka.

„Přivezli jsme je na poslední chvíli. Jsou na podobné akce zvyklé. Střechy mají jinak rády, ožírají na nich mech,“ ujišťuje mě Ondřej Kobza, který střechu Lucerny provozuje.

Ojedinělý večerníček odvysílá Česká televize poslední den prázdnin, tedy 31. srpna. Jeho natáčení proběhlo minulé úterý. A ty povely: nehlučet, nakašlat… usilující o absolutní ticho na place, na konec zazněly celkem třikrát. Ostatně tvůrci s tím, že mohou záběr právě tolikrát opakovat, předem počítali.

Ondřej Kobza (O. K.): Podívejte se na tenhle prostor, výhled do těch střech (rozhovor vznikal na střeše pražské Lucerny v úterý - pozn. red.). Asociuje krajinu, kde mohou chodit maximálně kominíčci: lepenka doplněná pohádkovým rozměrem města.

Viktor Tauš (V. T.): My milujeme obrázek Jiřího Trnky. Moje přítelkyně, když mi obrázek ukázala, k němu řekla: takhle jsem si představovala lásku jako dítě.

O. K.: Já je miluju a už se těším, až budu mít nějaké dítě, abych se na ně mohl znovu podívat.

V. T.: Já taky. Nejvíc jsem miloval Potkali se u Kolína, Křemílka a Vochomůrku, prostě věci, na nichž jsem vyrostl a které jsem miloval.

O. K.: U mě to byly asi Krkonošské pohádky, a vlastně i tu znělku jsem miloval. Vždycky jsem počítal, kolik lístků ten Večerníček vyhodí. Ale kolik jich bylo, to už si nepamatuju.

V. T.: Fakt? Super.

V. T.: Přemýšleli jsme, jak z tohohle pohledu, z pohledu ze střechy, udělat jeviště. A těch souborů, které dokážou obsáhnout tak složité úkoly, jaké dnes předvedou, je málo. A všechny jsou dnes tady. Oslovili jsme La Putyku, Dekkadancers, Losers Cirque Company a Slack Show. Uvidíte představení těch nejlepších performerů, které v téhle zemi máme.

O. K.: Volba na vypravěče pak padla jako první. Bylo jasné, že text musí číst Jirka Lábus.

V. T.: Tak to bude krásný. Víte, pro mě je to vedle pohádky, večerníčku také nějaká oslava, poklona živému umění, které zůstalo aktivní i v čase krize. A v tom filmu naživo, jedním z jehož prostředků je právě snímání v tom jednom záběru, kdy se kamera stává součástí podstaty živého umění, je určitá nedokonalost kouzlem, jež ke všemu patří.

O. K.: Když třeba pojede sanitka, tak to bude vlastně nádherný, bude to živý. Nebo když proletí pták, andulky zakrákorají (na střeše je voliéra - pozn. red.), všechno bude fungovat.

V. T.: Ano, je to tak.

V. T.: S Ondřejem sníme o tom to natočit v západu slunce, právě z tohohle místa. Dá-li pánbůh, budeme mít možnost to natočit dvakrát až třikrát.

O. K.: Je samozřejmě hodně nebývalé, že se nám podařilo něco podobného s Českou televizí udělat. A to týden dopředu, než bude večerníček vysílaný. Příští rok to již uděláme naživo. (Smích)

V. T.: Zatím se toho báli. (Smích)

V. T.: Dvě až tři desítky.

V. T.: Včera.

V. T.: Padali ve chvílích, kdy mají padat. Choreografii projektu vede Rosťa Novák, který se se všemi performery zná. A ta čísla byla samozřejmě nejdřív zkoušená ve zcela bezpečném prostředí. Teprve následně jsme se vydali na ty střechy a začali budovat celou choreografii v návaznosti na text Jiřího Lábuse.

V pohádce budeme mít také fantastický orchestr v čele s Ivo Kahánkem. Hudební skladatel Petr Ostrouchov zase zkombinoval několik ukolébavek, ze kterých vytvořil novou symfonickou skladbu. A až s vědomím tohohle všechno jsme začali zkoušet na těch střechách.

O. K.: Jedna.

V. T.: Jedna. Jeden záběr, jedna kamera. Kamera je dalším z performerů na té scéně. Je to doslova jeden záběr, jeden objektiv… Náš večerníček je takové pohlazení dětem při jejich návratu do škol.

O. K.: A ten široký záběr je v různém slova smyslu. Hudba, tanečníci, počasí, zvířata…