Hlavní obsah

Pestrý první den Colours zakončil post punk PIL

Novinky,
Ostrava

Už první den desátého ročníku festivalu Colours of Ostrava potvrdil ohromující šíři záběru. Po souboji balkánských dechovek Fanfare Ciocarla a Boban i Marko Marković Orkestar přišel jazzem ovlivněný hip hop Herbalizer, loureedovské písničkářství Paramount Styles, irská melodika Clannad a na závěr post punk Public Image Limited (PIL), které vede zpěvák Sex Pistols John Lydon.

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Zpěvák PIL John Lydon

Článek

Pořadatelé se navíc snaží zvát soubory, které se v České republice ještě nepředstavily. To byl případ Clannad i PIL. Právě Public Image Ltd. přilákali hodně diváků, protože John Lydon je obnovil po skoro dvou desítkách let. I když už nepřekvapují svým pojetím, stále jsou svěží. A svou sílu si zachovali. Při Religion II a Rise doslova mrazilo stejně jako při Chant, které předznamenávaly pochodové písně Laibach a Rammstein. Jen Warrior a úvodní This Is Not A Love Song ukázaly hitový potenciál skupiny. Naopak Flowers Of Romance její experimentální ledví.

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Kytarista PIL

Zvuk skladeb se hodně lišil, zejména kytarista se překonával při práci s ním a vytvářel drásavé zvukové plochy, v nichž se kytara snoubila se syntenzátorem. Bubny temně duněly a všemu dominoval Lydonův nezaměnitelný projev kazatele, který jako by nestárnul. Dojem ještě umocnila jeho gesta a trhané pohyby. PIL sice už neudávají tón, ale návrat k nim byl osvěžující.

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Zpěvák PIL John Lydon

V případě Clannad však šlo spíše o výlet do historie. Kapela, která se dala dohromady po dvaceti letech, ulpěla v minulosti. Průzračný hlas ve spojitosti s harfou, kytarami a houslemi nic neztratil na působivosti, v prostotě je síla, jakmile ale zazněly artrockově pojaté plochy kláves, dojem se vytratil a člověk měl pocit , že sleduje nějaký nekonečný televizní seriál z irské či skotské historie.

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Clannad v Ostravě

Dobrý dojem zanechali Herbalizer se svým jazzem ovlivněnou směsí funku a hip hopu. Miles Davis by mohl mít radost, jak rozvíjejí odkaz jeho elektrických alb a posouvají ho dál.

Bohužel koncerty na newyorské scéně probíhaly ve stejnou dobu jako dění na hlavním pódiu, navíc o ně byl takový zájem, že vidět Roye Ayerse se poštěstilo jen málokomu, takže srovnávat s Herbalizer nelze. Volba byla prostá - buď tento veterán jazzfunku, nebo PIL.

Ale mimořádnou působivost měli i Paramount Styles. Přecházeli od civilního loureedovského písničkářství protkaného ironií a smutkem k velvetovské gradaci na jednom akordu.

Naopak Santigold zklamala. Ano, má působivý hlas, ale její repertoár je plný prvoplánových a nenápaditých nezaranžovaných písní, které působí jako pouhé skici.

Přes tyto výhrady ale festival prokázal, že má mimořádné dramaturgické kvality. Tolik zajímavých kapel se v jeden večer vidí málokdy. Pravda, pestrost byla až pouťová, ale to k festivalům taky patří .

Související témata:

Výběr článků

Načítám