Článek
Před třemi lety jste sliboval, že Národní divadlo bude hrát českou klasiku. To se vám podařilo splnit.
S naší bohatou a hrdou tradicí musíme pečovat o český repertoár. V Praze není možné mít operní dům, v němž by se nehrála Prodaná nevěsta. Máme její novou verzi, která byla velmi kontroverzní, ale ukazuje se, že se lidem velmi líbí. Také jsme uvedli Káťu Kabanovou, která je pro mě jedním z nej úžasnějších děl. Janáčka považuji za možná nejvýraznějšího skladatele začátku minulého století, ale zrovna tady se netěší takové popularitě, kterou si zaslouží.
Uvedením řady meziválečných děl především židovských skladatelů v rámci projektu Musica non grata jste ve Státní opeře připomněl doby, kdy byl jejím hudebním ředitelem Alexander Zemlinsky. Nemáte však pocit, že Schrekerův Vzdálený zvuk je už passé, k čemuž přispělo i vypjatě romantické libreto?
Nemyslím si, že bych se nyní měl vracet a hodnotit různé inscenace, které jsme udělali. Vím, že reakce na Schrekera byly rozdílné, chápu, že někteří lidé nemuseli být spokojeni, ale myslím, že bylo velmi důležité ho uvést.
Všechna mistrovská díla, a to se týká i Mozartových a Smetanových oper, jsou spjata s dobou, ve které vznikala, ale také oplývají takovými kvalitami, které dobové ohraničení boří a mohou k nám tak promlouvat i dnes. Domnívám se, že to platí i pro Schrekerovu operu.
Podle mého názoru je to významné dílo, velmi osobní a úzce spjaté s historií tohoto divadla (Zemlinsky je zde uvedl v roce 1920, pozn. aut.) a patří do portfolia Musiky non grata, která je hudebně různorodá a plná kontrastů.
S projektem Musica non grata jsem velmi spokojen, pro mě to byla nádherná příležitost hrabat se v minulosti tohoto divadla i města. Praha byla za první republiky velmi významným operním centrem. Vedle sebe koexistovaly česká, židovská a německá kultura, což se neobešlo bez tenzí, ale přineslo to i plodnou interakci. O období, kdy byli židovští skladatelé perzekvováni nacisty, si lidé myslí, že je spjaté s Německem. Ale je to také historie tohoto města. Podle mě je to nutné ukazovat.
Schreker nebyl Čech, ale Rakušan, avšak byl spojen se Zemlinským a ve své době byl velmi inspirativní. Schönbergovo Erwartung, které jsme uvedli v listopadu 2021, mělo premiéru v Praze z iniciativy a v režii Zemlinského. A poslední premiérou minulé sezony byly Schulhoffovy Plameny, které byly pro mě velmi naplňující. Byl to objev skladatele, o němž jsem moc nevěděl. Když jsem poprvé viděl partituru, řekl jsem si, že je to fascinující, ale nemožné inscenovat. Když jsem viděl výsledek, bylo to v mnoha aspektech senzační dílo.
Plameny měly také příznivější recenze než Vzdálený zvuk. Je to tak?
Ano, a vyvolaly velkou odezvu v zahraničí.
Nechci se bavit o kritikách v Německu, přece jen žijeme v Praze.
Ale žijeme v Evropě. A pro divadlo a toto město je důležité, že to, co tu děláme, je uznáváno za hranicemi. Plameny vyvolaly bezprecedentní reakce mezinárodního tisku, a nejen německého.
Proč jste se ale rozhodli inscenovat Ples v hotelu Savoy Paula Abrahama, který není moc spjat s Prahou?
Především je to poprvé, kdy děláme operetu. To je obtížný žánr, ale patří k tradici Státní opery. Až do druhé světové války se v ní hrálo víc operet než oper. I za Zemlinského. Je to také cesta k publiku, možnost ukázat mu, že v Národním divadle hrajeme i tento žánr, že ho nenecháváme jen komerčním divadlům. A myslím si, že je to dobrá opereta. Líbí se mi zápletka.
Když se podívám do repertoáru Opery, mohl by se klidně hrát už v šedesátých letech minulého století. Není tam žádné soudobé dílo. Proč?
Všichni víme, jaké jsou problémy s uváděním soudobých oper. Leccos bylo zrušeno za pandemie včetně festivalu Opera Nova, který jsem připravoval s Jiřím Rožněm a kde jsme plánovali něco z nové hudby. Později už jsme ho neměli jak udělat. Rozhodně s vámi souhlasím, že musíme v budoucnosti zamířit tímto směrem. Je to závazek.
Ale problém není jen s absencí soudobé hudby, ale i s velkými díly dvacátého století, která by mohla fungovat jako překlenovací most mezi bohatou klasickou a romantickou tradicí a naší soudobou hudbou.
Na rozdíl od Schrekera jste však neuvedli ani slibované Le Grand Macabre Gyorgiho Ligetiho. Co za tím je?
Muselo být odloženo kvůli pandemii, ale bude uvedeno později. Hodně jsme toho odložili a Szymanowského Krále Rogera a Špalíček od Martinů jsme museli úplně zrušit.
Za minulého vedení se hodně uváděla nová díla českých skladatelů. Oslovil jste nějaké české umělce, aby pro vás skládali?
Ano, budeme dělat jednu českou operu, ale zatím o tom nebudu mluvit.
A nebyla doba pandemie vhodnou pro oslovování umělců?
Ano, ale na druhé straně to byla spíš doba, kdy nás více zaměstnávalo rušení nebo odkládání projektů než rozjíždění nových.
Sám jste při nástupu říkal, že pro Operu je důležité mít nová díla.
Je to velmi důležité.
Uspořádáte nějaký operní festival v duchu Opery Nova?
Velmi rád bych to udělal. Opera Nova se měla konat v Nové scéně, u které se plánuje rekonstrukce. A jsou tu také finanční omezení, která naše možnosti uspořádat takový festival ovlivňují. Má to co do činění s válkou, s inflací. Musíme najít řešení. A byly tu dva roky pandemie a celý operní svět se změnil.
Jak vnímáte odchod hudebního ředitele Státní opery Karla-Heinze Steffense, od něhož jste si hodně sliboval?
Byl ve funkci tři roky a byla to pro něj těžká doba. Většina jeho projektů padla. Zrušil se Král Roger, neinscenovali se Mistři pěvci norimberští. Myslím, že na něj dopadla situace nejvíc. Když mi řekl, že by chtěl odejít, tak jsem mu rozuměl. Na mezinárodní scéně se mu daří. A já potřebuju někoho, kdo s námi bude častěji a bude budovat orchestr.
Odešel i hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink.
To je úplně jiná situace ještě ze začátku pandemie. Kyzlink tu byl deset let a já uvažoval o nalezení nového hudebního ředitele pro Operu Národního divadla. Uchvátila mě práce, kterou udělal se souborem Robert Jindra, tak jsem mu nabídl místo nového hudebního ředitele poté, co Kyzlink odešel. To je normální.
Bude mít Jindra dost času, když šéfuje filharmonii v Košicích, aby se neopakovala situace se Steffensem?
Už s námi strávil dost času. V Košicích je jen několik týdnů v roce. Navíc je hodně žádaný, bude dělat novou produkci v drážďanské Semper Oper, hostoval v Bavorské státní opeře a teď ho zvou zpět. Jsem si ale jistý, že Národní divadlo pro něj bude prioritou. Je dobře, že máme hudebního ředitele, který působí i v zahraničí. Práci u nás je velmi oddán, stráví tu skoro celý podzim. Ví, že je tady potřeba.
Je dobře, že Státní opera patří pod Národní divadlo? Nebyla by lepší konkurence?
Nemyslím, že můžete mít dva operní domy v Praze, které by si konkurovaly na vysoké úrovni. Na to je město moc malé. Myslím si, že to není realistické. Nyní můžeme dělit repertoár a dát každé scéně vlastní profil. Můžeme uvádět velká romantická díla ve Státní opeře a většinu českého repertoáru v Národním divadle a mít v něm i přístupná díla, jakými jsou Carmen a Lazebník sevillský.
A máme tu i Stavovské divadlo, v němž se mohou dělat klasické opery. Pokud využijete možností všech scén, můžete mít širší repertoár. Kdybyste tu měli dva soupeřící operní domy, oba by musely hrát Mozarta, Janáčka a Smetanu. Pro mě je důležité, co je nejlepší pro město, pro operu v Praze.
