Hlavní obsah

Pavel Šrut: Zamrzlý čas v Havaně

Právo, Pavel Šrut

Z Česka na Kubu je blíž než z Kuby do Česka – pokud nejste spěšně vyhoštěni. I to se ovšem v poslední době děje jen výjimečně, neboť stát bratří Castrů se podle vyhoštěného kubánského spisovatele Carlose Aguilery proměnil v obrovskou turistickou kancelář. Podle jiných je to pořád ještě zchátralejší vězení.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut

Článek

Protože nacházím pravdu spíše v beletristické fikci než v komentářích žurnalistů, vybral jsem si z hromádky knih na stole fiktivní deník osmatřicetileté havanské básnířky Wendy Guerrové Všichni odcházejí (vydal ho právě Odeon v překladu Denisy Kantnerové).

Přiřadil jsem si její prozaickou prvotinu k novele Zoe Valdesové Každý den nic a k románu Havana Blues Daíny Chavianové. Koneckonců už v názvech jejich knih se ozývá něco společného, nebo ne?

Příběh začíná dětským slohem a vyvíjí se k poznání zralé ženy

Deníček začíná simulovaným dětským slohem povinné pionýrky, přeladí se do dospívající dívčí tóniny a končí poznáním mladé ženy, která se konečně smířila s tím, že je prostě mimo – už tím, že se jmenuje Nieve (španělsky sníh).

Podezřele mimo fidelidad (španělsky věrnost) Revoluci byla i její matka, rozhlasová reportérka a malířka, která se po rozvodu provdala za Švéda, odborníka v jaderné elektrárně. Později, když přituhlo, byl také vyhoštěn a ona za trest poslána do Angoly, natáčet reportáže o spřátelené kubánské vojenské intervenci.

Ale i pravý otec Nievy, alkoholik a rodinný despota, který v pohoří Escambray hrál loutkové divadlo pro masy, nakonec přelezl zeď peruánské ambasády a zmizel pod přimhouřenýma očima Fidela Castra s tisícovkami ostatních někde v Miami.

Všichni odcházejí do světa

Všichni odcházejí… a do Paříže odešel i Nievin první milenec, v cizině dobře prodávaný malíř, profesor na malířské akademii, kde dívka studovala a končila klauzurou, akcí nazvanou Požár v knihovně.

Když ty knihy hořely, viděla jsem, jak se postupně pálí i moje mosty. Myslela jsem na tu spoustu spisovatelů, kterým v průběhu dějin spálili dílo. Jedna Marxova kniha hořela vedle knihy Milana Kundery, to je šílený.

Už tady bych mohl končit úslovím Kurta Vonneguta. Ale sečkejte. Celou knížku totiž uzavírá obraz zasněžené Havany.

Jsem pořád naživu, sníh na sněhu… Jsem v Havaně, každý den se snažím dostat zase o kousek dál. Ale jakmile Karibské moře jednou zamrzne, už se nikam plout nedá.

Tak to chodí… Naštěstí nikoli na věčné časy.

Související témata:

Související články

Pavel Šrut: Oprašte si Shakespeara

Na počátku devadesátých let jsem na popud jednoho nakladatelství přeložil soubor pohádek z celého světa převyprávěných se zřejmým, ne snad feministickým,...

Filokartista v Pasece

O nakladateli Ladislavu Horáčkovi je známo, že si musí čas od času udělat radost nějakou výtvarnou publikací, ať (ho) to stojí, co stojí. Krátce po vydání...

Pavel Šrut: Díky za koráb i bárku

V dobách, kdy štangle pravého uheráku bývala úředně schválenou pozorností, tzv. všimným, a kdy tuzemci bez tzv. výjezdní doložky houfně navštěvovali Balaton,...

Výběr článků

Načítám