Hlavní obsah

Pavel Šrut: Tak to chodí - Vyvolavači ozvěn

Právo, Pavel Šrut

Tak se jmenuje v originálu – The Echo Makers – román amerického spisovatele Richarda Powerse přeložený do češtiny Petrou Diestlerovou jako Stopy paměti. (Vydal nedávno Odeon se znamenitým doslovem Hany Ulmanové.)

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut

Článek

To oslabení metaforického napětí titulu mně sice trochu vadí, ale autor asi nic nenamítal. Když za tento svůj v pořadí už devátý román dostal v roce 2006 Národní knižní cenu, prohlásil v jednom z četných rozhovorů: Mozek je stroj na vyprávění příběhů. A každá moje kniha se nějak točí kolem někdy děsivých, jindy osvobodivých paradoxů paměti.

Hrdinové mých příběhů se snaží najít správný zorný úhel pohledu na svět, ale teleskop se vždy nějak obrátí proti nim – a poznání, k němuž došli, je pokaždé neurčitější, zmatenější a chaotičtější, než očekávali. (Cituji volně ze svých chaotických poznámek.)

Magický obraz

Román uvozuje magický obraz desítek a stovek jeřábů – v indiánském nářečí „vyvolávačů ozvěny“. Ti se koncem února slétají ze všech světových stran na břeh zmrzlé řeky Platte u města Kearney v Nebrasce – a jen oni jsou svědky autohavárie sedmadvacetiletého Marka Schlutera.

Když se o tragédii dozví jeho starší sestra Karin, nechá slibné kariéry a všechno podřídí péči o bratra a snaze vrátit ho zpátky do života. S tím se jí snaží pomoci i slavný newyorský neurolog, autor mnoha odborných i popularizačních knih, Gerald Weber, který chce vymazat svou minulost, nemít žádný životopis kromě toho, co se vešlo na záložky jeho knih.

Markův případ ho zaujme svou vzácností: jde o tzv. Capgrassův syndrom. Pacienti s tímto onemocněním věří, že jejich nejbližší nahradili roboti v lidské podobě, dvojníci. takže obětavá Karin je pro Marka pseudoségra, démonizovaný padělek, nastrčená osoba, vyvolavačka ozvěn a zpráv o teroristech a spiknutích…

Ozvěna terorismu

Nezapomínejme, jsme ve Státech po 11. září 2001. Ozvěna teroristického útoku na manhattanská Dvojčata je slyšitelná na mnoha místech románu jako přízrak nejistoty, odcizení a stihomamu. A zvláště to postihlo americký Středozápad, ten tzv. Biblický pás, kde Darwin je pro některé kazatele málem komunista, ale kde fošny předsudků naštěstí zároveň požírá červotoč internetu.

Ztráta empatie je Zlo. A Zlo je odmítnutí vidět sebe sama v ostatních, tvrdí Richard Powers.

A já na to, že… tak to chodí.

Související témata:

Související články

Pavel Šrut: Film v hlavě

Japonský prozaik Haruki Murakami si potrpí na hudební podkres svých románů. Naznačují to i jejich tituly: Norské dřevo je vypůjčené z Norwegian Wood...

Pavel Šrut: Pěkný ptáček z polského hnízda

Poláci umějí propadnout okouzlení i zatracení mnohem častěji než ve víře – a ve všem ostatním – vlažnější Češi. Také tvrdému alkoholu dokážou propadnout...

Výběr článků

Načítám