Článek
Na paměti, které nikdy nenapsal. Ani Werich s výjimkou rozhovorů a hovorů do éteru (třeba s dcerou Janou) a psaných vzpomínkových potlachů žádnou zevrubnou memoárovou stopu po sobě nezanechal.
A přece ji teď od obou ve vzájemné souhře máme. Před týdnem totiž vyšel v nakladatelství Akropolis třetí a závěrečný svazek Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, edičně připravený Ladislavem Matějkou. Zahrnuje posledních jedenáct let (1969– 1980) života a živoření, normalizačních zákazů a lží, kdy kdekdo hovnohovoří o míru a štěstí – tedy o hovnomíru a hovnoštěstí v hovnobudoucnosti (J. W.) a kdy i Voskovec musí za Velkou louží často existenčně šlapat vodu.
Radostí bylo pomálu
Proto i výměna jejich listů je přetržitější než v předchozích letech, často v důsledku Werichových chorob a pobytů v nemocnici, ale také z prosté nechuti si stěžovat. Radostí bylo pomálu a vůbec poprvé z dopisů vymizelo jejich oboustranné a osvěžující komentování politiky. Jako by nad ní mávli rukou.
Proto kdo by čekal, stejně jako já, od J. W. aspoň zmínku k jeho účasti na pověstné antichartistické sešlosti v Lucerně v lednu 1977, dočká se jen chápavě ironické Voskovcovy glosy, komentující fotografii z novin: Byli tam shromážděni různí tví spolu-národní umělcové…A potom jste všichni národně šli a podepisovali listinu.
Je to neuvěřitelné, jak jeden úspěch sleduje druhý
To mezi přáteli stačilo. Voskovec pod levnou kancelářskou nálepkou „moudrého klauna“ viděl trpícího člověka, kterého ovšem až do konce neopustil šibeniční humor.
V posledním listu ze 17. 6. 1980, pár měsíců před smrtí, už neslyšící a téměř slepý Jan Werich sděluje: Pokud se týče života v téhle zemi, je to neuvěřitelné, jak jeden úspěch sleduje druhý. Tak například pícniny právě byly sklizeny. Ceny životních potřeb anebo varhan mají pevné ceny, které nestoupají… A jestliže pár nepokrokových má nějaké výhrady, dobře jim tak.
Můžeme tedy hořce s Kurtem Vonnegutem doříci: Tak to chodí…
Tím spíše, že v jednom z mnoha Voskovcových povzbuzujících dopisů se dočteme, že: Tenhle slavný německoamerický autor byl nadšenej z filmu Peníze nebo život, který viděl na retrospektivní projekci v newyorském Muzeu moderního umění.
