Hlavní obsah

Pavel Šrut: Oprašte si Shakespeara

Právo, Pavel Šrut

Na počátku devadesátých let jsem na popud jednoho nakladatelství přeložil soubor pohádek z celého světa převyprávěných se zřejmým, ne snad feministickým, ale výrazně genderovým zaujetím. Zvláště jedna eskymácká mi utkvěla. Vypráví o stařeně a její vyspělé vnučce, jež ve vesnici bez mužů hladoví po lásce. A po dítěti.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut o genderové literatuře a Shakespearovi

Článek

Stařena znalá magických slov tedy odhodí svou vagínu, která se rázem promění v saně, místo ní si pořídí úd z mroží kosti a varlata z ledví mrože a vnučku obtěžká. Na saních se pak obě dopraví k moři, kde vnučka potká skutečného muže a odejde s ním do jeho vesnice. Saně se pak zase promění v to, čím byly, a stařena si v závěru pohádky pomyslí: Žena nebo muž, vyjde to nastejno, když je člověk sám.

V českém jazyce vyšla Krvavá komnata i Černá venuše

Autorka té knihy s názvem Kytice dívčích pohádek se jmenovala Angela Carterová. Od té doby vyšlo v češtině několik jejích souborů povídek a románů (Krvavá komnata, Vášeň nové Evy nebo Černá Venuše).

V románech se stylistickou náruživostí a smyslem pro fantaskní, často makabrózní a černěhumorné situace převrací zavedené mýty o ženách a v novém nasvícení představuje archetypální modely ženské sexuality, iniciace, početí, vášně i smrti – a samoty.

Angela Carterová se narodila na počátku 2. světové války v anglickém městě Eastbourne, pár let žila v Japonsku, hodně cestovala a v jednapadesáti letech, rok před smrtí (nevyléčitelná rakovina plic), začala psát „karnevalový“ román Moudré děti, který s gustem přeložili Lucie a Martin Mikolajkovi a vyšel nedávno v nakladatelství Dybbuk.

O vině a utrpení nechť píší jiní, cituje Jane Austenovou románová vypravěčka, pětasedmdesátiletá hopsanda Dora Chanceová, jedna z dvojčat šantánového dua tanečnic a zpěvaček Dora a Nora, ale je to zároveň i krédo Angely Carterové.

Mottem románu je zvolání Cole Portera Oprašte si Shakespeara!

A shakespearovských citací, narážek, vtípků a zvratů děje je v knize spousta, už proto, že jeden z hrdinů je stoletý herec Melchior Hazard, titán divadla, který zteče i Hollywood jako režisér Snu noci svatojanské, díla proslaveného pak v evropských klubových kinech jako majstrštyk kýče.

Moudré děti jsou živelnou i rafinovanou, burleskně erotickou bakchanálií i srandou, kterou přesně vystihuje další citát z děje: Nic nepovzbudí libido tak jako katastrofa.

Tak to chodí… – s Vonnegutem by si tentokrát jistě zanotoval i Woody Allen.

Související témata:

Související články

Co tím Sü San-Kuan myslel?

Každá historická analogie na jednu nohu kulhá. Ta moje bude nejspíš kulhat na obě, ale ven s ní: V dobách, kdy se u nás konaly velkolepé spartakiády, zároveň...

Otec Chesterton

Myslím, že nikdy dřív se nenatáčelo tolik životopisných filmů – někdy velice dobrých – a nevycházelo tolik biografií, memoárů a autobiografií – často velice...

Cormac McCarthy a cesta bez cíle

Jak to ten Cormac McCarthy dělá? Jednoduše: převezme tisíckrát použité kulisy, fígle a stereotypy tzv. nízkých žánrů – westernu, krimi nebo sci-fi -...

Výběr článků

Načítám