Hlavní obsah

Pavel Šrut: Nevlastní životopis z Vonnegutovy kuchyně

Právo, Pavel Šrut

Je dobře, že Argo vydalo v překladu Jana Jiráka Vonnegutův román Modrovous z roku 1987 ve 2. vydání, protože to první, vydané už ani nevím kým, většině českých čtenářů uniklo. Podtitul knihy Vlastní životopis Raba Karabekiana (1916–1988) hned naznačuje pár ingrediencí z autorovy kuchyně.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut

Článek

Jde o život a dílo fiktivního malíře, jehož jméno se už letmo mihlo ve Snídani šampionů, titul Modrovous pak v několika narážkách připomene známou pohádku, poprvé vyprávěnou francouzským sběratelem Charlesem Perraultem, a do třetice tu znovu a velmi výrazně slyšíme ozvěny Vonnegutova kruciálního prožitku 2. světové války.

Rabo Karabekian, syn arménských rodičů, kteří přežili tureckou genocidu a přeplavili se do země Sochy Svobody, je mimořádně nadaný realistický malíř, avšak proslaví se a zbohatne jako abstraktní expresionista z rodu Jacksona Pollocka. (Ten mimochodem v houfu skutečných i fiktivních postav také vystupuje.)

Rabův honosný dům jako soukromé muzeum

Rabův honosný dům slouží jako soukromé muzeum děl tohoto významného amerického výtvarného hnutí, ale největší – a přísně střežené – tajemství skrývá obrovská stodola, bývalá malířova dílna. Dům se na sklonku malířova života stane útočištěm pro Rabova přítele a veterána z 2. světové války, neúspěšného spisovatele Paula Slazingera, a veleúspěšné autorky Circe Bermanové, která svého hostitele vyprovokuje k sepsání autobiografie.

Jistě, je to opět v kratičkých kapitolkách vyprávěný ironický příběh poválečné, tentokrát umělecké Ameriky, ale vespod stále drnčí trauma válečných jatek.

Co to je – má to tři oči, tři bradavky a dvě díry do řiti? – nabízí Vonnegut hádanku. A odpověď zní: Je to Rabo, který jako velitel ženijní (maskovací!) čety malířů přišel o oko, a jeho přítel Paul, jenž má jizvu širokou jako koryto Mississippi, která se táhne od hrudní kosti až do slabin.

K té přišel na Okinawě, když si lehl na syčící granát a odměnou mu byla Stříbrná hvězda za záchranu spolubojovníků… Čili: Tak to chodí.

P. S. Jaké tajemství skrývala ta stodola, vám samozřejmě neřeknu. Ale jako ukázku Vonnegutova černého humoru ocituji, co napsal k jednomu luxusnímu vydání svého nejslavnějšího románu Jatka č. 5 o nesmyslném rozbombardování Drážďan:

Drážďanské zvěrstvo, nesmírně drahé a pečlivě naplánované, bylo nakonec tak nesmyslné, že z něho profitoval jenom jediný člověk. A tím člověkem jsem byl já… Ať to beru tak či onak, tak jsem na každém zabitém člověku vydělal dva nebo tři dolary…

Související témata:

Související články

Pavel Šrut: Tak to chodí - Vyvolavači ozvěn

Tak se jmenuje v originálu – The Echo Makers – román amerického spisovatele Richarda Powerse přeložený do češtiny Petrou Diestlerovou jako Stopy paměti. (Vydal...

Tak to chodí: Slyšte!

Takhle nazvat detektivku si může dovolit buď autor, kterému ani zbla nezáleží na prodejnosti jeho knihy, nebo ten, jenž ví, že už jméno je zárukou tantiém...

Výběr článků

Načítám