Článek
V Mnichovském přízraku novinář Georges-Marc Benamou s beletristickým vkladem rekonstruuje akt francouzské zbabělosti, totiž podpis ministerského předsedy Daladiera na mnichovské dohodě. Chystá se i filmová realizace předlohy, pod níž čteme jména Miloše Formana a Václava Havla.
Kniha Rosemary Sullivanové Vila Air-Bel
To jméno Rosemary Sullivanové, kanadské básnířky a novinářky, se o naši pozornost zatím jen hlásí. Avšak velmi výrazně. Její kniha Vila Air-Bel: Útočiště před fašismem na okraji Marseille (v překladu Kateřiny Hilské ji vydala Mladá fronta) se čte jako román. A přece jde o literaturu faktu a dokumentární pásmo verifikované podrobným soupisem pramenů čítajícím téměř 60 stran textu.
Po pádu Paříže v červnu 1940 a nástupu kolaborantské vlády ve Vichy se Marseille stala výpustí hrůzného lidského trychtýře. Přístav nabízel tisícům uprchlíků naději: lodě stále ještě odplouvaly. A tehdy se tu objevila polosoukromá humanitní organizace Centre Americaine de Secours (CAS) neboli Americký výbor pro záchranu umělců a intelektuálů.
Tvořilo jej několik mladých Američanů, kterým okouzlení Evropou nezabránilo vidět včas, co jí od Hitlera hrozí. Byl to především absolvent Harvardu, novinář Varian Fry, pětadvacetiletá pragmatická romantička Miriam Davenportová a Mary Jane, mladá Američanka, která svým rodokmenem, bohatstvím a vášněmi jako by vypadla z románů Francise Scotta Fitzgeralda (včetně soukromého letadla, štědrosti a záliby v nebezpečných mužích a situacích).
V příběhu vystupují i André Breton a Mark Chagall
Po dva příští roky, než byl Varian Fry vyhoštěn a Výbor rozpuštěn, našlo v té staré vile o osmnácti pokojích útočiště mnoho věhlasných surrealistů: André Breton, Benjamin Péret, Max Ernst, ale i Peggy Guggenheimová. Pomoci se odtud dostalo i Marku Chagallovi, Franzi Werfelovi s Almou Mahlerovou a dalším.
CAS se starala o shánění víz do USA nebo kamkoli do ještě svobodného světa, o padělání dokumentů, zvláště pasů, a také ovšem o finance, získávané často dobrodružnou cestou: výměnou dolarů na černém trhu.
Hlavní „akční“ hrdinové tohoto pravdivého příběhu a scenérie vily jako průsečíku osudů nabízejí jistě mnohem spektakulárnější a divácky vděčnější biograf než Mnichovské přízraky. Přesto chci doufat, že z Vily Air-Bel nebude zas nějaký blbý film.
I když vím, že Hollywood nikdy nespí… Tak to chodí.