Pavel Mikez: Myslel jsem, že se do Vesce s Benátskou! nevejdeme

Benátky v názvu festivalu jsou italské, anebo české?

Italské. Festival se původně konal v Malé Skále na louce u řeky Jizery a my si představovali, jak po ní plují gondoly a na nich svítí světýlka. Evokovalo nám to Benátky, a tak jsme je dali do názvu.

Postupem času začali lidé a kapely říkat, že jedou na Benátskou, ne na Benátskou noc. Rozhodli jsme se tedy slovo noc z názvu odstranit. Další změny ale už neplánujeme.

Co vás a vašeho bratra přimělo uspořádat hudební festival?

Pocházíme z Liberce a do Malé Skály jsme jezdili s turistickým oddílem. Bylo mi osmnáct nebo devatenáct let, když jsem začal mít pocit, že se tam v létě nic neděje.

S přáteli jsme se tedy rozhodli uspořádat tam malý festiválek. Zpočátku jenom v sobotu, ale postupně se to rozrostlo do dnešních čtyř dnů.

Vybavujete si atmosféru prvního ročníku?

Netušili jsme, jak se vyrábí pódium, a tak jsme ho postavili z lešenářských trubek. Na ně jsme navěsili starou plachtu z vojenských stanů a položili prkna. Jako šatny sloužily staré dřevěné stavby na plovárně, respektive staré převlékárny, do kterých ale nešel proud.

Jedna babička, která měla u plovárny dům, nám chtěla pomoci a nabídla se, že můžeme mít šatny i u ní. Netušila ale, že rockeři jsou trochu divočejší, a tak se zlobila, když jí propálili starý koberec.

Navíc se jí Kamil Střihavka opřel o plot a ten se pod ním sesypal. Vše jsme ale samozřejmě urovnali a paní na nás dlouho vzpomínala v dobrém. Po třech letech jsme se nicméně stěhovali o kus dál.

V sousedství místa konání prvních ročníků byla řeka Jizera, která se občas vylila z koryta. Spláchla někdy festival?

Jizera teče celou Malou Skálou, takže k festivalu neodmyslitelně patřila. Občas zlobila, ale musím říct, že i když mnohokrát hodně pršelo a bylo bahno a mokro, nikdy jsme nezažili povodeň. Všimli jsme si ale, že když už v Malé Skále povodeň byla, přišla obvykle čtrnáct dnů po festivalu.

Proč jste se v roce 2012 přestěhovali do Vesce v Liberci?

Měli jsme štěstí, pokud šlo o povodně, ale věděli jsme, že nebezpečí je velké. Byli jsme na louce v chráněné krajinné oblasti, kde jsme nemohli udělat bezpečnostní stavební úpravy.

Majitelé pozemků, na kterých se festival konal, měli stále vyšší finanční nároky, někteří obyvatelé obce si otevřeli během festivalu vlastní stánky, takže k nám lidé přicházeli najedení a napití a my přišli o podstatnou část příjmu, protože si na festivalu jídlo a pití nekupovali.

Navíc po celý poslední ročník v Malé Skále hustě pršelo a my museli zrušit nedělní program, protože skoro všichni lidé odjeli pryč.

To byla poslední kapka. Byli jsme utahaní, seděli jsme a říkali si, že buď festival ukončíme, anebo ho přesuneme jinam. Nechtěli jsme ho ale stěhovat moc daleko, takže jsme půl roku hledali v regionu vhodný prostor.

Když jsme poprvé přijeli do Vesce, myslel jsem si, že se tam s celým festivalem nevejdeme. Areál se nám ale líbil, a tak jsme se do něj vraceli, a nakonec jsme si spočítali, že se tam vejít můžeme.

Váš bratr Petr, s nímž jste festival vymyslel, bohužel v roce 2003 zemřel. Co se stalo?

Byla to nešťastná náhoda. Zhasl mu doma plamínek v karmě a on se otrávil plynem, který necítil. Na parte měl citaci z písničky Šaman od skupiny Kabát. Ta kapela jezdila už do Malé Skály, brácha ji měl rád, a tak jsme mu na rozloučenou napsali citaci z jeho oblíbené skladby.

Už několik let s vámi festival pořádá právník, zpěvák a hudebník Petr Pečený. Co vás spojilo?

Po smrti bráchy jsem festival dělal několik let sám. Potom se ke mně připojila parta, která byla napojená na skupinu Lucie, ale po třech letech odešla, protože se nenaplnila její očekávání.

Teprve potom jsem oslovil Petra Pečeného, který na Benátskou jezdil se svou kapelou Doctor P. P. Probrali jsme to a domluvili se, že se mnou do toho půjde. Myslím, že je spokojený.

Základem programu festivalu jsou české a slovenské kapely, přesto se v programu objevují i zahraniční hosté. Jak to s vaší programovou filozofií je?

Jsme český mainstreamový festival, ale abychom se trochu odlišili od dalších podobných, zveme si každý rok jednu dvě zajímavé zahraniční kapely.

Jak oslavíte letošní třicátý ročník?

Slavit trochu budeme, ale musíme hlídat rozpočet. Chystáme pro návštěvníky ohňostroj, dokončujeme dokument z archivních záběrů z festivalu, vystavíme všechny plakáty z minulých ročníků, a hlavně nabídneme skvělý program a výborné kapely.

Ze zahraničí přijedou Slade, Suzi Quatro a Scooter, od nás třeba Marie Rottrová, Divokej Bill, Čechomor, Jelen, Vypsaná fixa a další.