Hlavní obsah

Pavel Liška načetl Švandrlíkovy příběhy žáků Kopyta a Mňouka

Právo, František Cinger

Pavel Liška s Tomášem Matonohou načetli jako zvukovou knihu Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka Miloslava Švandrlíka. Liška v rozhovoru přiznává, že jako kluk dával přednost Foglarovým příběhům.

Foto: ČTK

Pavel Liška přiznává, že sám čte v poslední době především scénáře.

Článek

Kdo vás přivedl ke čtení?

Táta, když na mě vymyslel takovou fintu. Na škole jsem vůbec nečetl, čtenářský deník s povinnou četbou jsem opisoval od bráchy, který byl o ročník výš. Tituly byly stejný, jenom jsem je musel maličko měnit, aby se na to nepřišlo. A táta mi jednou dal Rychlé šípy, ale komiksový. Teprve potom jsem šel k Foglarovým knížkám a začal trošku víc číst. Přiznám se, že jsem ale mizernej čtenář. Těším se na to, až to na mě přijde a budu číst víc. Baví mě, že si příběh člověk ve vlastní fantazii vlastně vytvoří sám.

Rodiče vám četli?

Měli jsme projektor a na něm nám promítali pohádkové příběhy, které nám táta vyprávěl.

A co vy jako otec?

Mám syna, ale ještě mu nečtu. Zato si pohádky vymýšlím. Přizpůsoboval jsem vyprávění jeho vnímání. Jsou mu tři roky, to už je věk, kdy se mu číst už dá.

Jaký jste měl pocit ze čtení příběhů Kopyta a Mňouka?

Přiznám se, že jsem je neznal, a obávám se, že bych je jako dítě ani nečetl, protože jsem úplně propadl Foglarovi. Pan Švandrlík je vtipnej člověk a je to z toho cítit. Jeho Černé barony jsem už četl. Má úžasnej nadhled a moc jsme se přitom vyřádili.

Co dneska nejvíc čtete?

Knihy ani ne, scénáře. A musím říct, že to je bída. Je to věc, která tady chybí, a pro film je to přitom základ. Nemluvím o tom, že mám štěstí na lidi, s nimiž filmy dělám, na Bohdana Slámu nebo Sašu Gedeona. Ten je tím úplně políbenej, akorát není tak plodnej.

Související témata:

Výběr článků

Načítám