Článek
Podstatou Kantorkových vtipů je komická, někdy až absurdní zkratka, do které dokázal brilantně vměstnat pointu. Celkovému vyznění pomáhá i komiksové pojetí figurek a záměrná deformace jejich proporcí.
Kreslíř a vědec Pavel Kantorek.
Často obsazoval do hlavních rolí zástupce zvířecí říše, především kočky a myši. V podstatě operoval s alegorií jako v klasických bajkách, v nichž zvířata mluví nejen lidskou řečí, ale mají i lidské vlastnosti. Většinou špatné, aby byla naše negativa mnohem více vidět. Člověka totiž vždycky pobaví špatné stránky někoho jiného a málokdy si uvědomí, že je má také. Autor si byl lidských slabostí vědom a brilantně jich využíval. Navíc obracel zavedený vztah mezi malou bezmocnou myší a velkou agresivní kočkou. Měl sice kočky rád, ale dělal z nich často přitroublá stvoření vláčená trabli útočícími ze všech stran.
Jednoaktová groteska
Jednou má Alzheimerovu nemoc a netrefí domů, pak ji nechtějí pustit ven, protože je blízko čínská restaurace, a nakonec má urgentní potřebu, jenže na písku stojí golfista a ne a ne odpálit míček. Podobnými smolaři jsou ale i lidé, které rozhodně nešetřil. Číšník uklouzne po slupce od banánu, manželka odchází od manžela k psychiatrovi a nechává mu oběd v pračce. Banální situace jsou povýšené bláznivou karikaturou na jednoaktovou grotesku.
Poslední den výstavy se uskuteční derniéra pojatá jako rozloučení s Pavlem Kantorkem. Přítomna bude jeho sestřenice, herečka Miriam Kantorková, která na něj zavzpomíná.