Článek
V půli května vydal deváté album, které obsahuje Klavírní kvintet f moll op. 34 a Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111 německého skladatele Johannese Brahmse. Nejen o něm hovoří violoncellista Peter Jarůšek.
Na kolikátém místě v žebříčku vašich oblíbených skladatelů je Johannes Brahms?
To je velmi těžká otázka. Ale abych odpověděl, je v první desítce. Stejně jako k mnoha jiným skladatelům i k němu mám obrovský respekt. Je to závan génia a boha, který skrz jejich dílo prochází. Brahmsův violový a klavírní kvintet mám navíc raději než jeho kvarteta.
Mimochodem, kdo je ve vašem žebříčku oblíbených skladatelů na prvním místě?
To je vůči všem těm geniálním mistrům trochu nefér otázka. Nicméně když o tom tak přemýšlím, napadají mě dvě jména, Beethoven a Dvořák. A za nimi je řada dalších.
Hosty na vašem albu jsou Boris Giltburg a Pavel Nikl. Proč jste si vybrali právě je?
Jsme dlouholetí blízcí přátelé a hudební druhové. Pavel Nikl s Veronikou Jarůškovou v roce 2002 Pavel Haas Quartet založil. V roce 2016 z něho však musel z rodinných důvodů odejít. Od té doby se k nám ale stále vrací, když hrajeme violový kvintet, hrajeme ho s ním. Chybí nám a my chybíme jemu.
Boris Giltburg je izraelský klavírista, se kterým jsme se setkali v roce 2014. Hudebně i lidsky jsme se dokonale spojili a od té doby s ním spolupracujeme stále víc. S nadsázkou říkám, že je to pátý člen našeho kvarteta.
Jak se v žánru klasické hudby navazují bližší vztahy mezi hudebníky?
Když to vezmu obecně, navazování vztahů je věc povahy. Záleží na tom, jaký k tomu má kdo přístup. My navazujeme nejvíce vztahů na festivalech, kde je více umělců a koncertů na jednom místě. Sejdou se muzikanti, kteří nemají jinak šanci se vidět, občas se hudebně propojí, po koncertě se sejdou třeba na víně, hovoří spolu, a když převažují sympatie, vznikne přátelství.
Přátelské prolnutí je však spíše výjimka, než že by to bylo pravidlo. Hráli jsme už se spoustou muzikantů, ale počet těch, s nimiž jsme si takříkajíc oboustranně sedli, není moc vysoký.
Jedním z nich je Boris Giltburg, jenž žije střídavě v Izraeli a Bašti u Prahy v domě, který postavili jeho rodiče.
Když jsme se poprvé setkali o on mi vyprávěl, že má svůj oblíbený klavír dvacet kilometrů od mého bytu, byla to pecka. Momentálně žije v Nizozemsku, ale voláme si i kvůli věcem, které nejsou profesní.
Byla volba těch dvou skladeb, které jste na album nahráli, jasná?
Naprosto. Nahrané vedle sebe je navíc vnímáme i jako přemostění k cédéčku s Dvořákovými skladbami, klavírní s Borisem Giltburgem a houslovou s Pavlem Niklem, které jsme natočili v roce 2017.
Dvořák a Brahms jsou představitelé vrcholného romantismu. Byli to blízcí přátelé, velmi se respektovali a skladby, které jsme na ta dvě alba natočili, jsou jejich vrcholnými díly. Kdo má rád naše nahrávky a má rád Dvořáka, měl by si koupit i brahmsovské album. Myslím, že k sobě sedí.
Z jakých období Brahmsovy skladby jsou?
Klavírní kvintet f moll op. 34 je z jeho raného období. Je to dokonalá, perfektní skladba, od začátku do konce. Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111 je naopak jeden z jeho posledních opusů. Posluchači v nich tedy mohou mimo jiné vnímat proces Brahmsova skladatelského zrání. Mně osobně přijdou obě díla na stejné úrovni, jsou to klenoty.
Když ty skladby hrajete, jde vám o to interpretovat je co nejdokonaleji, anebo máte čas je i prožívat či dotvářet?
Mezi polohami, o kterých mluvíte, hledáme neustále balanc. Kvarteto je samo o sobě v rámci komorní hudby specifická disciplína. Podle mě je to z mnoha důvodů nejtěžší kategorie, kterou můžete jako smyčcový instrumentalista dělat.
Ansámblová technika a zkoušení jsou nesmírně náročné a vyžadují spoustu času. Když nemáte zvládnuté řemeslo, nemůžete dělat umění. Ideální tedy je dobrat se jasné představy interpretace, cvičením ji dosáhnout a pak už můžete na pódiu tvořit.
Všímám si ale, že v klasické hudbě je to často naopak. Standard instrumentalistů je velmi vysoký, ti, kteří se prosadí, umí nástroj dokonale ovládat. Když jde ale o týmovou práci, je o ní třeba přemýšlet. Říká se tomu ansámblové řemeslo.
Mnohdy se ale praktikuje instantní přístup. Jste skvělý instrumentalista, vezmete skladbu, přehrajete ji, jak vám to vyhovuje, a nabídnete lidem v podstatě bezobsažné dílo, ve kterém není právě to řemeslo. Je to v podstatě jakési předstírání umění, takový street food.
Jasně, i streetfoodový stánek může mít michelinskou hvězdu. Jeden takový je v Hongkongu. Většina ale na to ocenění nikdy nedosáhne. My chceme být michelinská restaurace, pro lidi, kteří ocení detaily a výjimečný zážitek.
Podle BBC Music Magazine patříte mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob. Co to pro vás znamená?
Žebříček, který BBC Music Magazine sestavil, je specifický. Dostali jsme se mezi deset nejlepších souborů historie, bez uvedení pořadí, což mě osobně potěšilo a hlavně překvapilo. Pořád je to ale subjektivní názor. Jen já sám bych dokázal vyjmenovat dalších třicet těles, která by si zasloužila v první desítce být. Je to trochu hra, ale v žádném případě to nechci zlehčovat.
Obdrželi jsme už mnoho prestižních cen, hlavně Gramophone Music Awards, což jsou takové michelinské hvězdy v oboru klasické hudby. Máme jich šest, myslím si, že jich nikdo jiný tolik nemá. Je to neuvěřitelné číslo a těší nás to.
V praxi je to ale tak, že jeden den dostaneme cenu, která nás nesmírně potěší a rozradostní, ale další den se sejdeme na zkoušce a zjistíme, že nám nějaká skladba ještě až tak nejde a musíme na ní pořádně zapracovat. Je to nikdy nekončící práce, kterou každá cena zpříjemňuje.
V České republice vystoupíte v září v rámci svého kurátorství komorní řady festivalu Dvořákova Praha. Jak moc je to pro vás významné?
Je to velký projekt Pavel Haas Quartetu. Během tří následujících ročníků festivalu je na nás výběr interpretů a dramaturgie kompletního provedení všech smyčcových kvartet Antonína Dvořáka během tří let.
Jak vás zasáhla pandemie?
Prožili jsme ji v ústraní. Nedělali jsme streamy. Přijali jsme prostě fakt, že je tu věc, která tu nikdy nebyla. Prožili jsme pandemii ve šťastném rodinném kruhu, vlastně to pro nás bylo velmi dobře načasované, odpočinuli jsme si. A měli jsme štěstí, že v našem okolí covid nevyvolal žádnou tragédii.
Může se vám hodit na Zboží.cz: