Článek
Co pro vás znamená státní cena za literaturu?
Mám radost. Vůbec jsem to nečekal. Navíc jsem ve věku, kdy rekapituluju. Románu jsem věnoval sedm let, takže mi je cena vzpruhou. Dodala mi sebevědomí, stojí za to pokračovat ve vášni, kterou představuje psaní. Je to koníček a zároveň spalující droga.
Dostal jste se do společnosti, z které bych jmenoval třeba Josefa Škvoreckého, Pavla Šruta, Karla Šiktance. Kterého českého autora si zvlášť vážíte?
Jsem rád, že jste zmínil Karla Šiktance, protože jsem sběratel jeho knih. Kupoval jsem si je, i když jsem se do knihkupectví vydal za jiným autorem. Stejně tak mám rád Hrabala, Fukse. Jsem rád, že jsem v tak dobré společnosti.
V roce 1999 jste získal Ortenovu cenu za povídkovou knihu Jsem město věnovanou Mostu. Co pro vás znamená domov?
Kdysi jsem absolvoval psychosomatický trénink. Měl jsem zavřít oči a představovat si místo kdekoliv na světě, které je mi nejbližší. Jakmile jsem je zavřel, viděl jsem se vedle řidiče kamionu a jel jsem s ním. Zdálo se mi, že to není pro mě důležité. S přibývajícím věkem jsem zjistil, že je tomu naopak.
Domov pro mě není místo, i když je důležité, že jsem se narodil v Roudnici, žil jsem v Mostě nebo v Praze. Znamená pro mě hledání kořenů. Vždycky je za tím skrytý nějaký příběh, legenda. Žil jsem v Ženevě, ale nebyl s ní spojen žádný příběh, takže jsem zjistil, že tam nemohu být doma. Až teprve když prožiju sám nebo prostřednictvím přátel nějaký příběh, vnímám to místo jako domov.
Celý rozhovor naleznete v úterním deníku Právo.
