Pavel Bobek: Zpívat lidem mě dělá mladším

Máte pravdu. Bylo to proto, že jsem se opřel do rock’n’rollu, a jeho principem je angličtina. Pro nás Čechy je to spíš zvukomalebná záležitost, a v tom klasickém rock’n’rollu na textech moc nezáleželo. Musel jen pasovat k muzice. Veškeré pokusy přetextovat staré standardy do češtiny dopadaly tehdy neslavně. Musím se přiznat, že mi některé dokonce připadaly k smíchu. Navíc, když jsem začínal zpívat, nenapadlo mě, že bych se měl hudbou živit. Mě to jen děsně bavilo.

I když si to málokdo uvědomuje, nástupem skupiny Beatles skončil klasický rock’n’roll. Totálně převálcovala všechny do té doby slavné americké interprety, a to, s čím přišla, byl pop. Jednou jsem dokonce někde řekl, že Beatles jsou hrobaři rock’n’rollu.

Já se po jejich nástupu výrazně obrátil ke country music, což je také americká muzika, stejně jako rock’n’roll. Byl jsem tehdy v divadle Semafor a spolupracoval jsem s Jirkou Grossmannem, jenž psal nádherné české texty.

Při svých vystoupeních jsem obvykle divákům vysvětloval, o čem která písnička je. Jednou za mnou Jirka přišel a řekl mi, že je divné, když lidem půl hodiny vykládám, o čem skladba je, a pak ji tři minuty zpívám. Dodal, jestli by nebylo lepší zkusit zpívat česky, aby mi rozuměli. První české texty jsem pak dostal od něho, a byly velice úspěšné.

Těžko říct. V domě na Břevnově v Praze, kde stále bydlím, kdysi žila kromě nás i rodina, ve které byl dvacetiletý vysokoškolák. Když mi bylo deset, nabídl se, že mě bude angličtinu učit. Od té doby jsem se snažil anglicky mluvit, ale je fakt, že dokonale se může člověk cizí řeči naučit jen tehdy, když v zemi, ve které ji používají, nějaký čas pobývá. To se mi bohužel nepodařilo.

Za celou svou kariéru jsem napsal méně než deset textů. Při psaní tohoto jsem pracoval s tím, o čem zpíval Frank Sinatra, původní interpret písničky Kruhy. Jsou v něm pocity, které máme společné: pocity stárnoucího člověka, přesněji stárnoucího zpěváka. K nahrání té písničky mě dovedl můj přítel, architekt Jan Kaplický.

Studovali jsme spolu na gymnáziu, oba jsme se pak věnovali architektuře a měli jsme stejné zájmy, i ty hudební. Krátce před svou smrtí mi při poslechu Sinatrovy verze této skladby řekl:

„To je přesně ono, život se točí v kruzích. Když jsme dělali po maturitě přijímací zkoušky na architekturu, tebe vzali a mě vyhodili. A teď bude pár metrů odtud stát má Národní knihovna. Tak to prostě chodí, když je něco špatného, může z toho vzejít něco dobrého, a naopak.“ S tou knihovnou bohužel neměl pravdu, protože zabedněné mozky její stavbě zamezily. Na ta slova jsem ale nezapomněl.

Dá se to tak říct, protože ji zpívám z jeho podnětu.

Napsal jsem jednu jedinou, a je to strašně dávno. V roce 1959 se při letecké nehodě zabil můj idol, americký rock’n’rollový zpěvák Buddy Holly. Také mě tehdy opustilo děvče, a tak jsem o tom napsal píseň, samozřejmě s anglickým textem. Byla docela úspěšná. Po dlouhých letech jsme ji nahráli česky pod názvem Proč nemáš mě ráda, s textem Vladimíra Poštulky. Jinak hraju na piano a u něho jsem složil pár instrumentálních věcí. To je všechno.

Už jsem s žádnou další deskou nepočítal. Obvykle jsem je nahrával po sedmi osmi letech od té předešlé, no a protože ta minulá vyšla před dvěma lety, vydání další mi připadalo bezpředmětné. Znenadání mě o to ale požádala společnost EMI a velmi mi pomohl Luboš Malina, který mě v době, kdy jsem na tom byl před šesti lety zdravotně velmi špatně, přesvědčil, abych zase začal zpívat.

Vybral jsem písničky, které mám rád, které ale už moc lidí nezná a sotva by je někdo nazpíval v češtině. Některé z nich jsem v dobách svých studií zpíval pro okruh nejbližších přátel. Na album jsem je ale nikdy nenatočil.

Zdravotní problémy mám pořád, špatně se mi chodí. Vždycky se ale k mikrofonu doplazím a zpívám. Myslel jsem si, že to rozchodím a bude to jako dřív. Už to ale asi lepší nebude. Přesto se na pódiu cítím dobře. Zpívat lidem mě dělá mladším.