Článek
V prosinci jste s velkým úspěchem vstoupila na muzikálovou scénu, když jste přijala roli v novém ostravském muzikálu Romeo a Julie autorské dvojice Boris Urbánek a Jaromír Nohavica. Váhala jste dlouho, zda roli v Národním divadle moravskoslezském přijmout?
O tom, že se muzikál připravuje, jsem věděla poměrně dlouho, a stejně dlouho jsem se rozmýšlela, zda se mám o roli ucházet. Přece jenom – můj obor je opera. Ale v okamžiku, kdy z divadla volali, že mě na základě konkurzu přijali, jsem věděla, že tu roli chci a že je to nabídka, která se neopakuje. Mám ráda výzvy, jsem zvědavá a baví mě učit se nové věci.
Jak se vám role Julie zpívá?
Pěvecky to pro mne nebylo obtížné – z operního zpěvu jsem zvyklá na tvrdý dril – a Boris Urbánek napsal pro Julii příjemné pěvecké party. Novou zkušeností pro mne bylo mluvené slovo – ale snad i to jsem zvládla.
Během zkoušek jste určitě slyšela a viděla, jak roli alternuje Martina Šnytová. Ovlivnily jste se navzájem?
Viděly a slyšely jsme se při zkouškách, ale každá jsme se snažila o vlastní pojetí. Kdybychom se vzájemně ovlivňovaly, nebyly bychom tak přirozené a svébytné Julie, jak se nám to oběma, myslím, podařilo.
Julie je vaší první hlavní rolí na velkém divadle. Máte ambice jít touto cestou i nadále, anebo je vám bližší spíše koncertní činnost?
Julie byla sice první velkou rolí, ale na velkých scénách jsem již nějaké zkušenosti získala. Například v NDM jsem účinkovala v úspěšné dětské opeře B. Brittena Kominíček a v hudebně-dramatické inscenaci Kytice. Premiéry jsem si odbyla rovněž ve dvou Mozartových operách – jako Barbarina ve Figarově svatbě (Státní divadlo Košice) a v roli Paminy v Kouzelné flétně (Slovenské národní divadlo). Mojí doménou a hlavním směřováním je i nadále opera a koncertování, ale nevylučuji, že potkám-li se s nabídkou k účinkování v zajímavém projektu, budu to zvažovat. Rozhodující však pro mne zůstává kvalita.
Patricia Janečková a Lenka Bartolšicová na snímku z muzikálu Romeo a Julie
Od letošního roku studujete na katedře sólového zpěvu Ostravské univerzity, takže máte spoustu školních povinností. Kromě toho máte řadu koncertů, nyní i velkou roli v divadle. Jak těžké je tyto povinnosti a závazky skloubit. Máte čas odpočívat?
Kvůli roli Julie a intenzivnímu zkoušení v divadle jsem studijní povinnosti zanedbávala a teď doháním, co se dá, není to jednoduché… Ale už od základní školy jsem měla spoustu aktivit souvisejících se zpíváním a naučila jsem se to zvládat. A odpočinek, ten je důležitý, aby člověk nabral síly a měl chuť pustit se do nových věcí. Takže vždycky se snažím uhájit si chvíli sama pro sebe a najdu si čas i na přátele.
Na koncertní pódia jste zvyklá od raného dětství. Ve dvanácti letech jste se stala vítězkou Talentmanie, o čtyři roky později jste pak zvítězila v celosvětové soutěži Concorso Internazionale „Musica Sacra“ v Římě. A to jsou jen dva nejvýraznější z řady vašich úspěchů. Jak vám tyto úspěchy pomohly, posunuly vás kupředu?
Do Talentmanie jsem šla z čiré holčičí zvědavosti, s touhou alespoň jednou to zkusit, bez jakéhokoliv očekávání. Do Říma jsem jela na mezinárodní zkušenou, a to už jsem se dlouho připravovala. Z devadesáti účastníků z celého světa jsem byla nejmladší a ani ve snu by mě nenapadlo, že mohu uspět… Samozřejmě, každá soutěž, důležitý koncert a úspěšné vystoupení člověka posouvají kupředu. Získá cenné zkušenosti, má možnost poměřit se s kolegy, ověří si, v čem je dobrý, ale i jaké má nedostatky. A když uspěje, získá publicitu, kontakty, přicházejí další nabídky. V této souvislosti bych ještě ráda zmínila moji loňskou účast na významné Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech, kde jsem v kategorii Junior, opět coby nejmladší, získala 3. místo, Cenu Národního divadla moravskoslezského a Cenu Jana Lucemburského.
Jste žákyní Evy Dřízgové-Jirušové, která je už dlouhá léta považována za první dámu ostravské opery. Všichni víme, že jde o vynikající pěvkyni, ale jaká je paní Dřízgová učitelka?
Já bych paní Evu označila nejen jako první dámu opery, ale i jako první dámu operní pedagogiky. Vážím si jí nejen jako skvělé profesorky, která vyžaduje preciznost a nic neodpustí, ale i jako empatického a nesmírně laskavého člověka. A jsem jí vděčná za náš dlouholetý blízký osobní vztah.
Patricia Janečková na snímku z barokní opery Acis a Galatea.
Vánoce a končící rok jsou vždy obdobím, ve kterém člověk bilancuje a zároveň spřádá plány do dalšího roku. Jaké jsou vaše plány pro další rok?
Kromě muzikálu Romeo a Julie byla pro mě letos stěžejní spolupráce s barokním ansámblem Collegium Marianum na půvabné Händlově opeře Acis a Galatea ve spolupráci se souborem Buchty a loutky a s mezinárodním pěveckým obsazením. Zatím jsem s nimi vystupovala v Ostravě a v barokním divadle ve Valticích, a v listopadu na úspěšné pražské premiéře v Divadle ABC. Moc s těším na září příštího roku, kdy operu uvedeme v zámeckém areálu v Kroměříži. Přínosná byla pro mě rovněž spolupráce s Janáčkovým komorním orchestrem Jakuba Černohorského na skvělých koncertech duchovní a barokní hudby na Lednicko-valtickém hudebním festivalu.
V nadcházejícím roce mě např. čeká první spolupráce s orchestrem FOK v Rudolfinu, s dirigentem Heiko Mathiasem Försterem vystoupím v únoru na galakoncertu v Tonhalle v Curychu. V květnu mě čeká operní recitál s Filharmonií Bohuslava Martinů na Talentinu Zlín. Po opeře Acis a Galatea mě opět oslovila Jana Semerádová, vedoucí souboru Collegium Marianum, ke spolupráci společně s polským souborem Cracovia Danza. Tento hudebně-baletní projekt „Balet o kávě“ na hudbu J. S. Bacha, kde budu mít vokální party, je součástí festivalu Concentus Moraviae a uskuteční se v Mikulově.
V jednání je rovněž moje účast na hudebním festivalu v Estonsku a spolupráce s Poznaňskou filharmonií. Plánů mám ještě mnohem víc, ale ty bych si z pověrčivosti, dokud nepřijde ten správný čas, zatím hýčkala jen sama pro sebe.