Článek
Na děti tu navíc čeká animační dílna, hry a úkoly ‒ zametání listí na zahradě Pata a Mata, skládání puzzle nebo něco tak zdánlivě jednoduchého, jako je určení, který je který. Mnohdy totiž ani ti, kteří seriál znají desítky let, v tom nemají jasno.
Takže: Obtloustlejší Pat nosí žlutý svetr a rádiovku, zatímco vytáhlejší Mat je oblečený do červené barvy a na hlavně má kulicha. Ačkoli to vypadá, že ani jeden rozumu příliš nepobral, Pat je přece jen o něco přemýšlivější, kdežto jeho parťák dává přednost „silovému řešení“ problémů.
Od vtipů k filmu
Při vzniku pilotního dílu v roce 1976 vycházel výtvarník a režisér Lubomír Beneš ze svých vtipů o kutilech, které sám vymýšlel a kreslil pro časopis. Společně s dramaturgem Jiřím Kubíčkem a výtvarníkem Vladimírem Jiránkem pak od roku 1979 natáčeli seriál pod názvem …A je to!.
Při hledání jmen se Beneš inspiroval nápady dětí, s nimiž besedoval. Přestože autoři mysleli hlavně na mladší diváky, postavičky si oblíbili i dospělí.
Hlavním tématem je manuální nešikovnost hrdinů, ale jak říká Marek Beneš, který navázal na práci svého otce, důležitý je i pozitivní přístup k životu, který Pata a Mata provází. „Ať udělají cokoli, vždycky jsou s výsledkem spokojeni, což stvrzují známým gestem. Někdy jim dokonce stačí, že si užili zábavu, i za cenu toho, že všechno kolem sebe zničí.“
Fenomén kutilství, který oslovuje diváky po celém světě, se podle všeho dosud nevyčerpal, takže dosavadních 129 dílů rozhodně nebude konečných.
O tom, že Pat a Mat jdou s dobou, svědčí moderní technologie, které se objevují mezi rekvizitami. Jenže jak už to v jejich případě bývá, ne vždycky předmět použijí ke správnému účelu.
„Mobilem třeba zatlučou hřebík a počítač použijí jako stupínek, aby mohli někam vylézt,“ usmívá se Marek Beneš, který čerpá náměty nejen z vlastní zkušenosti, ale i z vyprávění známých nebo řemeslníků, kteří mu přijdou něco opravit.
Mlčení jako výhoda
Kromě originálních scén ze seriálu si lze na výstavě prohlédnout i technický scénář ke zmíněnému pilotnímu filmu s názvem Kuťáci, v němž se postavy sympatických nešiků ještě jmenovaly Ouholíček a Sedlec.
Zatímco u nás známe loutky jako Pata a Mata, v cizině jim často začali říkat jinak anebo si seriál pojmenovali zcela po svém. Například ve Švédsku ho vysílají pod názvem Dva chlapi a v Polsku jako Sousedé.
Jedno ale téměř všechny „verze“ spojuje: hrdinové nemluví. Jen v Nizozemsku je v rámci improvizace nadabovali dva tamní komici, ale Marek Beneš potvrzuje, že doma taková poptávka není.
„Před časem jsem v anketě na Facebooku zjišťoval, jak se k tomu publikum staví, a převážilo přání, aby Pat a Mat zůstali němí.“ Jak autor námětu, scenárista a režisér v jedné osobě potvrzuje, je to výhoda v případě, že má dílo obstát i za hranicemi.
Jedenáct tisíc políček
Na výstavě si můžete na takzvaném praxinoskopu vyzkoušet, jakým způsobem se obrázky dávaly do pohybu v 19. století. Tvůrcům animovaných filmů činnost značně usnadnil nástup digitálních technologií, které umožňují zkontrolovat nasnímanou práci okamžitě, bez zdlouhavého čekání na zpracování v laboratoři.
Pomocí počítačových programů se dodatečně dají přidat triky, efekty, jako například oheň, ruchy či hudba, a je možné také odstranit obrazové chyby.
Jak se dozvíte z několikaminutového dokumentu promítaného v expozici, jeden díl seriálu, na kterém se pracuje tři měsíce, zahrnuje jedenáct tisíc políček zachycujících každou fázi pohybu loutek.
Animátor pracuje s figurkami vysokými kolem dvaceti centimetrů, které mají uvnitř kovovou kostru a ruce mají odlité ze speciální hmoty, aby byly dokonale ohebné. Podrobnosti k současné tvorbě nebo i vtipy nafocené s Patem a Matem najdete na stránkách patmat.cz.
Může se vám hodit na Zboží.cz: