Pasta Oner naráží na krizi tlumenou dopaminem

S objekty zasazenými do instalací si Zdeněk Řanda, jak zní umělcovo občanské jméno, pohrával už na minulých výstavách, teprve v prostoru bývalých libereckých lázní u autora dostaly značně větší slovo.

Návštěvníci si možná vzpomenou na znovu prezentovaný nákupní košík, který před dvěma lety předvedl v pražské Ville Pellé v rámci výběru 20th Century Cabinet. Jeho obvykle přetékající obsah nahrazuje v autorově pojetí masivní dávka dopaminu, hormonu pozitivního myšlení. Zázračná pilulka zastupuje nadbytečné věci denní spotřeby, o kterých se často mylně domníváme, že nás učiní šťastnými.

Nakonec z jejich prvotní účelnosti vždycky zbyde jen vyprázdněný odpad zatěžující planetu. Plechovky od nápojů a už zcela nerozpoznatelné předměty Řanda rozházel do všeobjímajících sutin, v jejichž středu ční dosti omšelá lampa pouličního osvětlení se zavěšeným basketbalovým košem.

Na vše okolo bděle dohlíží boží oko se zlověstným nápisem The end is near! neboli Konec se blíží!, varující před katastrofou biblických rozměrů.

„Žijeme v době neuvěřitelných možností, nicméně mám dojem, že společnost se ono štěstí stále snaží najít někde jinde,“ nechal se umělec slyšet při zahájení výstavy.

„A přitom je před námi každý den: na ulici, v obchodě, v přírodě… Připadá mi absurdní si pořád na něco stěžovat,“ poukázal na dnešní paradox blahobytu a zároveň bezprecedentně krátkého užití čehokoliv hmotného, což mimo jiné ústí v environmentální krizi, na jejíž napravení lidstvo recept nejspíše nikdy nenalezne.

Vedle této nečekaně posmutnělé linie si na aktuální výstavě drží i tu, která někdejšího představitele graffiti scény v posledních letech charakterizuje – výjevy připomínající západní vizuální kulturu poloviny minulého století, především věhlasného amerického popartisty Roye Lichtensteina, s jehož figurami lze Pastovy postavy snadno zaměnit.

Významy, které Oner přikládá jejich kombinací se symboly počínajícími v antice a končícími u barokních mistrů, je však nutno hledat hlubším pohledem. Je otázka, jestli na to ale úsečné popisky děl, která zde tvůrce ukazuje z drtivé většiny vůbec poprvé, budou stačit.