Článek
Pasta Oner bývá laickou veřejností považován za graffiti writera nebo streetartového autora. Tyto styly představují jeho kořeny, které už ale přesáhl a přesunul se ke klasické výtvarné tvorbě. Pokud bychom měli přece jen obrazy, které lze na výstavě vidět, k něčemu přirovnat, byl by to bezpochyby pop art amerického střihu.
Kromě popartových výtvarných východisek je třeba ještě přiřadit citace z barokních či renesančních obrazů starých mistrů. Nejtypičtějším příkladem je olej a akryl na plátně The Birth of Venus (2021), na kterém hlavní téma představuje figura nahé Venuše, bohyně krásy a lásky, z díla renesančního malíře Sandra Botticelliho Zrození Venuše z mořské pěny.
Na originálu stojí dáma v lastuře, kolem ní pluje nebem dvojice zefyrů a vedle stojí Héra, Diova manželka, a nahou krásku obklopují a osahávají krasavci jako ze žurnálu. Ve druhém plánu stojí červený bourák, symbolizující americký sen. Autor pojal symbol klasické krásy v postmoderním stylu.
Olej na stříbrném plátně Falling Down I. (2021) zase odkazuje k americkému filmu režiséra Joela Schumachera z roku 1993 Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Představuje muže, který se zhroutil z tempa doby. Kromě něj zobrazil autor na plátně i plechovku Coca Coly, další symbol amerického snu. Zároveň i symbol nastupujícího kapitalismu a konzumní společnosti v devadesátých letech u nás.
Možná po návštěvě výstavy Pasty Onera leckoho napadne, že autor vidí dvacáté století příliš optimisticky. Že třeba opomenul válečné konflikty, kterých bylo požehnaně. Každý má ovšem právo vidět minulé století svýma očima, což platí zvláště pro tohoto senzitivního umělce.
Může se vám hodit na Seznamu: