Článek
Šlo o návrat přerušené tradice. Kristus na kříži vztyčeném na hradě Lipý poprvé trpěl už v roce 2004, od roku 2019 se ale oblíbené představení nehrálo. Letos se do kulis středověkého hradu vrátilo se vším, co k tradici českolipských pašijových her patří - tedy s početnou skupinou amatérských herců, se živým orchestrem i autorskou hudbou, kterou pro pašije složil ředitel českolipské základní umělecké školy Marek Kučera.
Přes hodinu dlouhé představení znovu využilo nejrůznější části hradu Lipý. Coby sídlo Piláta Pontského, Kaifáše či Heroda posloužily hradby a klenby, na nichž se odehrála i scéna s poslední večeří Páně. Nechyběly ani další scény, typické pro pašijové hry, třeba Jidášova zrada před veleradou.
Pašijové hry
„Třicet, Jidáši, třicet stříbrných! Zní tak dohoda mezi námi dvěma?“ hřímal nad Jidášem Kaifáš. Jiná scéna zase věrně přibližovala Pilátovo mytí rukou nad osudem Ježíše a davem, který žádal jeho ukřižování. „Nejsem vinen jeho smrtí. Nenesu vinu na krvi toho člověka,“ zbavil se odpovědnosti Pilát. Narozdíl od Kaifáše, který hned poté zahřímal: „Jeho smrt ať padne na nás a naše děti!“
Pašijové hry
Nechyběly ani akční a dramatické scény, třeba bičování Krista nebo cesta s křížem na Golgotu. Tradičním vrcholem českolipských pašijí ale bývá pokaždé velmi působivá scéna ukřižování.
Jednotlivé role v pašijových hrách zastali herci amatérských divadelních souborů z České Lípy a Nového Boru, doplnění o úplné neherce. Třeba Ježíše znovu ztvárnil Jakub Neumyer, civilním povolání lékař - gynekolog.