Článek
Jaké to je vrátit se po tak dlouhé době k pojetí z úplných začátků?
Nick Holmes: Bylo to přirozené, není v tom žádný kalkul. Jde to ruku v ruce s tím, kde se nyní hudebně vidíme. Jsme stejní kluci jako ti, kteří hráli před třiceti lety, i když jsme zestárli.
Pochopitelně jsme během let experimentovali, ale není těžké se přirozeně vrátit ke starému doom deathu, se kterým jsme začínali, ze kterého jsme vyšli.
Ale vrátit se k zvuku poslední desky nám zabralo dost času. Není to tak, že bychom se rozhodli, že budeme zase dělat doom death. Kdybychom najeli záměrně na nějaký jiný styl, naskočili do rozjetého vlaku, tak by to nefungovalo.
Byl to docela pomalý proces, nestalo se to přes noc. Už předchozí alba byla hodně metalová, a když si v něčem dáš pauzu a pak se k tomu vrátíš, je to velmi vzrušující a osvěžující.
Má metal nějakou zvláštní sílu, že jste se k němu na albu Medusa vrátili?
Myslím, že hudba, kterou člověk poslouchá od chvíle, kdy se stane teenagerem, na něj má největší vliv, protože je to klíčové období života. Tehdy jsme poslouchali metal, death metal, punk a hard core. A tato hudba s námi pořád zůstává. Byli jsme od ní na čas odehnáni dalšími věcmi, ale pak jsme se vrátili zpátky. Pořád trpíme nostalgií po starém metalu.
Soustředíte se na koncertě u nás na nové kompozice, či se vrátíte i k raným deathovým skladbám?
Nabídneme směs toho nejnovějšího a nejstaršího materiálu. O elektronické období nemáme zrovna zájem, takže hrajeme skladby z několika prvních alb, z několika posledních a jen pár věcí z doby mezi tím. Éra od konce devadesátých let do roku 2003 nás nyní neoslovuje.
Jak s odstupem hodnotíte éru, kdy jste hráli elektronickou hudbu a měli skoro blíž k Depeche Mode než k metalu?
Myslím si, že některý materiál z té doby je náš vůbec nejsilnější. Pořád jsem velkým fandou této hudby. Zejména album Host je velmi dobré, je to jedno z mých nejoblíbenějších alb Paradise Lost. Ale není to metalové album.
Neříkám, že tuto hudbu nebudeme nikdy dělat znovu, ale pokud ano, tak s odlišným přístupem. Nelituju ničeho, co kapela udělala. Nelituju vůbec ničeho, co jsme udělali v tom období.
Jak je pro vás důležité poselství v textech?
Nezaujímám žádný úhel pohledu nebo postoj a nepřenáším do písní své názory, protože to nechci. Svět je plný názorů a nedomnívám se, že je nutné, aby se v hudbě objevoval i můj. Pro mě je důležitější vyvolávat v mysli lidí obrazy a krajiny, které ti umožňují uniknout, dokud píseň neskončí. Metal byl vždy o vytváření obrazů v hlavě, které by tě odvedly od života.
Nechci uplatňovat prvky fantasy, což baví hodně kapel. Mně se to moc nelíbí, sám bych to v textech nepoužil, ale má to své místo a funguje to. Prostor je pro všechno, i pro velmi politické texty. Já však dávám přednost nejednoznačným textům, které není lehké objasnit, ale poslouží jako prostředek.
Je dobré se nebrat příliš vážně. Zejména ne v hudbě, protože tu berou lidé až moc vážně. Je nutné, aby si uvědomovali, co ve skutečnosti dělají, že nezachraňují svět, že nejsou žádní chirurgové, že prostě jen tvoří hudbu.
Dokázal jste si představit na počátku devadesátých let, že tu budete hrát tak dlouho?
Rozhodně ne. Před třiceti lety jsme ani nesnili o tom, že bychom dělali kariéru v hudbě, že bychom se jí živili. Ale věnovat se jí od dětství ti připomíná, jak je život krátký. Ukazuje to, jak dlouho zůstáváme na zemi a že to není moc dlouho, mám-li být upřímný.
Byl jsem docela překvapen, že jste se dokázali udržet na scéně.
Myslím, že jsme měli velké štěstí. Můžete být ta největší kapela na světě, ale když nemáte štěstí, nikam se nedostanete. Viděl jsem padnout velké kapely a viděl jsem, jak se úplně mizerné staly slavnými.
Můžete být dobrá kapela, ale záleží na tom, jestli pro vás pracují ti praví lidé. Je do toho zahrnuto množství věcí, takže musíš mít štěstí. Asi je to v životě stejné se vším.
Chystáte nějaký nový materiál?
Teď koncertujeme a letos asi odehrajeme i americké turné. Bude pěkné se s Paradise Lost zase vrátit do Ameriky. Pár let jsme tam nebyli. Ale i když jsme celý rok zaměstnaní, v pauzách připravujeme nové album.
Co pro vás znamená hrát na Brutal Assaultu?
Je to dobré, nehráli jsme tam už hodně let. Mám rád to místo, je tam nadšené publikum. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsme tam hráli, ale nejmíň třikrát, možná čtyřikrát.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: