Článek
V zahraničí vyšel v překladu do francouzštiny s doprovodným textem vlivného francouzského autora Louise Aragona, Kunderovi velmi přejícím. Žert se pak dočkal překladu do desítek světových i méně světových jazyků.
Sedíte v antickém amfiteátru v Aténách, sledujete představení Wagnerova Tristana a Isoldy. Vedle vás řecká studentka. Jakmile zjistí, že jste Čech, ptá se: „Čtete Milana Kunderu?”
Brousíte po knihkupectví v San Francisku a užíváte si krásný výhled na výjimečně nezamlžený most Golden Gate Bridge. Zakopnete o americkou studentku, sedící na zemi, začtené do anglického vydání souboru Kunderových esejů Zrazené testamenty. Na otázku, co si bere ke čtení na dovolenou, prezident Bill Clinton odpovídá: „Kunderovy Směšné lásky.“
Ve vlaku z jihofrancouzského Toulouse se Francouzka středního věku svěřuje: „Kundera je můj nejoblíbenější autor.“ Mladý Alžířan se ptá: „Proč byl Kundera osočen z udavačství? Takový nesmysl!“
K „udavačské“ aféře, rozpoutané týdeníkem Respekt, není co dodávat. Václav Havel jako umělec divadelník jasnozřivě vidí, že obvinění vznesené proti Kunderovi si nemůže klást nárok na pravdivost už z toho důvodu, že celá věc byla špatně, ba hloupě zinscenována.
Přidává se Josef Škvorecký. Francouzský filozof Bernard-Henri Lévy se už před zveřejněním petice jedenácti spisovatelů vyslovil pro solidaritu s Milanem Kunderou. V prohlášení, o kterém informoval španělský list El País a tuzemská média o něm naopak mlčela jako hrob, figurují Fernando Arrabal i Michel Houellebecq.
Neznámo je také, odkud vítr vane. Obžaloba z Respektu vyšla týž den na německém serveru Perlentaucher.
V poslední době kdosi rozšířil na internetu novinářskou kachnu, že Milan Kundera nežije. Prý si zprávu převzal i polský list Gazeta Wyborcza. Upomíná to na Haškův fejeton psaný po jeho návratu z Ruska po první světové válce s titulkem Jak jsem se potkal s autorem svého nekrologu.
Milý pane Kundero, k narozeninám přejeme vše nejlepší a nejméně do té stovky.