Článek
Mňága podle očekávání neoslnila něčím mimořádným po instrumentální stránce, i když minimálně jednou jim to pěkně "rockuje". Mám na mysli osmou písničku Dnes konečně - spojení kytary a řádění saxofonu trochu připomíná staré Chinaski z doby, kdy ještě objížděli kluby a ne televizní varieté.
To, co dělá Mňágu Mňágou je nepochybně svérázný hořkosmutný hlasový projev Petra Fialy a texty - ty se tentokrát vydařily na jedna s hvězdičkou. Ať už jsou to parodie lidovek "po silnici dvě panenky šly a přemýšlely, jak je život složitý" nebo smutně sarkastické kousky strefující se do politiky i do zcela soukromé sféry.
V písničce Dutý ale free Fiala perlí: "právě jsem se vrátil z hradu, zloději tam vyřvávali: nepokradu", vrcholem je však text: "upravené předzahrádky, eurookna ozdobená muškátovým přelivem... to tu dýchá český sen...když se cihla k cihle maltou pevně připojí, oči září zjihle...všechno je už hotový...tak jen odjistit, zapálit a hodit..." Krásná fialovská depka. Shrnutí: Dnes už to asi nebude taková bomba jako Hodinový hotel, ale Fiala se pořád příjemně poslouchá.