Článek
Jak jste se k padouchovi Venomovi dostal?
Hrál jsme už léta v populárním sitcomu That 70s Show a zrovna jsem přemýšlel, jestli nepřišel čas na změnu, když mě pozvali do kanceláře režiséra Sama Raimiho. Netušil jsem, proč si mě pozvali, a pak mi Sam začal vyprávět celý děj Spider-Mana 3. Po chvíli jsem to nevydržel: "No a dozvím se, o co jde?" A Sam mi na to odpověděl: "My bychom chtěli, abys hrál Venoma." A já jsem se musel snažit zůstat v klidu, nevybuchnout uprostřed toho setkání nadšením a nezačít křičet "rozhodně, beru to!"
V komiksu je ale Eddie Brock /Venom svalnatý, asi pětačtyřicetileý chlap. Nepřekvapilo vás, že vám tuto roli vůbec nabídli?
Nejdřív ano, ale pak mi Sam Raimi popsal svou představu o změně Venomova původu, která se mi líbila dokonce víc než originál. Ve filmu je to člověk, který je v mnoha směrech podobný Peterovi, vypadají docela podobně - a já vím, že vypadám jako Tobey Maguire, taky jsem kvůli němu přišel o docela dost rolí (smích). Oba pracují v Bugle, oba jsou reportéři a navzájem spolu soupeří - nejen o to, kdo udělá lepší fotku, ale i o přízeň stejné ženy.
A na první pohled se zdá, že Eddie má navrch. Má lepší účes, používá víc gelu, má lepší styl a umí flirtovat s děvčaty. Peter je však mnohem lepší člověk, Eddie je daleko povrchnější. Venom má v podstatě stejné schopnosti jako Spider-Man, vlastně je od Petera získá. A tak jako s Eddiem by to asi dopadlo s Peterem, kdyby dostal do vínku superhrdinské schopnosti, ale neměl by nikoho, kdo by ho jako strýček Ben po celou dobu vedl k tomu, aby byl dobrým člověkem.
Byl jste jako kluk fanouškem komiksů o Spider-Manovi?
A kdo nebyl? Mnozí si ale myslí, že ta obliba pramení ze Spider-Manových úžasných schopností a ze záběrů, v nichž prolétá mezi newyorskými mrakodrapy. Jasně, to je fajn, ale pro mě - a myslím, že i pro spoustu ostatních dětí - to je především v tom, že Peter Parker je hodný a navíc docela normální kluk. Byl nám blízký, řešil obyčejné klukovské problémy. Nebyl to žádný nadčlověk, ale obyčejný týpek, který má obyčejné starosti. Myslím, že na svou dobu to byl velmi chytrý komiks. A vlastně je chytrý dodnes. Když jsem pak viděl prvního filmového Spider-Mana, říkal jsem si "tak to se jim doopravdy povedlo."
Při natáčení jste musel každý den podstoupit pětihodinové sezení v maskérně, kde z vás dělali zrůdu z jiného světa. Jaké to bylo?
Dost děsné a po maskování následovalo ještě oblékání kostýmu, který musel sedět jako ulitý. Byl tak těsný a přiléhavý, že se z něj bylo možné svléci až po skončení natáčecího dne. Byla to hrůzná procedura. Začínal jsem někdy ve čtyři ráno a natáčelo se až od deseti. A ještě jsem měl celý den nasazené obří zuby a spoustu dalších nepohodlných věcí. V tom obleku je horko a člověk se v něm cítí dost stísněně. A není tam zip, takže se nemůžete jít vyčůrat! To je asi ta nejnáročnější věc na celém superpadoušském povolání.
Jak jste se kromě maskování na Vernoma připravoval?
Především jsem trávil dlouhé hodiny v posilovně. Nikdy v životě jsem neposiloval a najednou jsem musel nabrat 10 kilo svalů, což skoro nebylo poznat, protože jsem hodně vyzáblý. Obnášelo to devět měsíců cvičení, při němž jsem navíc musel dodržovat úplně jiný stravovací režim než jsem zvyklý. Ta role to ale vyžadovala, souvisí s ní spousta fyzické námahy, pořád se houpete na kaskadérských lanech nebo někde skáčete.
Co se vám na roli líbilo nejvíc?
Poprvé jsem hrál padoucha. Přitom producent Avi Arad vždycky říká, že v komiksech od Marvelu nejsou žádní padouši, kteří by byli opravdu zlí až do morku kostí, takže u každého lze pochopit, proč to všechno dělá. Nicméně to, co Venom páchá, je špatné tak či onak, a to pro mě bylo úplně nové. Byl jsem napůl magor a napůl psychotický krvelačný zabiják z jiné planety a přitom ať jsem dělal cokoliv, nebylo na tom nic zvláštního. Díky tomu to bylo opravdu zábavné.