Článek
Sólistou v Beethovenově Klavírním koncertu č. 3 c moll byl český klavírista Ivo Kahánek, který se švýcarským orchestrem a jeho šéfdirigentem spolupracoval poprvé. Výsostní muzikanti – sólista, dirigent i orchestrální hráči – však na sebe citlivě reagovali v každém detailu a vzájemná umělecká komunikace vyústila ve velký hudební zážitek.
Bravurně zahraný klavírní part s širokou úhozovou, tempovou i výrazovou škálou, orchestr neodkázaný do doprovodné role, ale naplňující úlohu chápavého a tvůrčího partnera i gesticky střídmý dirigent bedlivý k hudební drobnokresbě a celkové výstavbě skladby, to vše se podílelo na výborném vyznění interpretace tohoto proslulého Beethovenova díla. Ivo Kahánek se vřele aplaudujícímu obecenstvu odměnil dvěma rozdílnými přídavky – Chopinovou skladbou Fantaisie-Impromptu a Martinů Dupákem.
Vrchol pražského hostování curyšského orchestru přišel po pauze se Symfonií č. 9 d moll Antona Brucknera. Prokletí devátých symfonií se nevyhnulo ani rakouskému skladateli a jeho vrcholné dílo zůstalo nedokončeno. Někteří dirigenti volí verzi s rekonstruovanou čtvrtou větou, Paavo Järvi dal přednost nedokončené podobě o třech větách se závěrečným, k Bohu se obracejícím Adagiem. Promyšlený, pečlivě strukturovaný, srozumitelný a sdělný Järviho výklad monumentálního díla orchestr naplnil do poslední noty.
V akustice Dvořákovy síně vyzněly všechny záchvěvy Brucknerovy hudby, svůj podíl vedle dirigenta na tom měly vřelé smyčce i hebké dechy orchestru, jež pozorně ztvárnily velké dynamické plochy vzrůstající do vrcholů i spadající do údolí ticha. Obdivuhodný výkon dirigenta i hráčů přivedl vnímavé publikum až k prahu kontemplace a závěrečnému dlouhému tichu přetrvávajícímu i po spuštění dirigentovy ruky.
Díky pozvání Dvořákovy Prahy se tak v Praze představil špičkový orchestr s nezaměnitelnými kvalitami – vřelostí zvuku, charakteristickou barvou, ohromnou dynamickou škálou, pohotovými a citlivými reakcemi. Prokázalo se, že již čtyřletá spolupráce s Paavem Järvim mu jde velmi k duhu.