Článek
Inscenace Mandrivniki (Cestovatelky) vznikla v plzeňském integračním centru Člověk v tísni a na Jiráskův Hronov byla doporučena z přehlídky Mladá scéna v Ústí nad Orlicí. Aktérky a současně spolutvůrkyně inscenace a režisér Dalibor Hapl se volně inspirovali Malým princem Antoina de Saint-Exupéryho a osobními zkušenostmi hereček, které si plzeňské prostředí osahávají stejně jako on neznámou planetu.
Seznamují se s češtinou a rozdílnostmi s ukrajinštinou, jež jsou zdrojem absurdních střetů. České pozor znamená ukrajinsky hanba, vonět přesný opak a proč se lidé smějí, když dívka použije slovo šukat (hledat), nechápou. Drží je společné vzpomínky na cestování vlakem v dětství. Tehdy ovšem jejich prázdninové cesty vedly k moři na Krym anebo do karpatských hor.
Z inscenace Cestovatelky.
Teď nejistě stojí nad poloprázdným kufrem, do něhož spolu s maňásky zdvojujícími jejich identitu odkládají definitivně i své dětství. Dvacetiminutové Cestovatelky nemají divadelní rafinovanost další inscenace doporučené z téže přehlídky, a sice Valpuržiny noci souboru Poslední nakonec ze ZUŠ Mladá Boleslav, v níž si čtveřice dívek v režii Lady Blažejové pohrává na vysoké autorské, herecké, pohybové i scénografické úrovni s prvním dílem Goethova Fausta.
Jsou spíše náznakem divadelního tvaru vycházejícího ze základní situace vyrovnání se s první životní krizí. Mají autenticitu a sílu výpovědi podpořenou vědomím válečného pozadí i osvobozující humor.
