Článek
Bohuslav Mládek se narodil 22. září 1905 v Lounech. K výtvarnému umění ho od dětství vedli jeho otec a strýc. Olejomalbě se začal věnovat už jako student gymnázia ve Vysokém Mýtě na Orlickoústecku, kde vznikly jeho první obrazy inspirované krajinou východních Čech a tehdy stále živým impresionismem. Během studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze přispíval ilustracemi do sokolských a studentských časopisů.
Za první republiky se usadil v Holešovicích – dělnické čtvrti, která se mu stala významným zdrojem inspirace. „Táta u dnešní stanice metra Vltavská v Plynární ulici vzal původně byt pouze dočasně s tím, že začal stavět pro rodinu jiné bydlení. Jenže začala válka, takže jsme tam na dlouhou dobu, dá se říct, uvízli. Chodil jsem tam kousek na základní školu,“ zavzpomínal Ivan Mládek, narozený roku 1942.
Návštěvníci obdivují již zaniklé Holešovice v podání Bohuslava Mládka.
„Upřímně řečeno to byla taková začouzená čtvrť, obzvlášť popílkem z elektrárny. S bráchou jsme si vždy hrávali někde na hřišti a nedočkavě vyhlíželi, až z činžáku vyrazíme na chatu do Babic u Říčan,“ vybavil si slavný hudebník.
I přes industriální charakter se Bohuslavu Mládkovi podařilo genius loci Holešovic minulého století mistrně zachytit v podobě malebných scenérií tehdejší zástavby. „Co si vzpomínám, táta většinou tvořil olejomalby doma a maminka ho vždycky hubovala, ať si s tím terpentýnem jde smrdět někam jinam. Obzvlášť, když barvy vymýval, tak to bylo hodně cítit a museli jsme dlouho větrat,“ popsal Ivan Mládek.
Na výstavě nechybí ani dobové fotografie zachycující Bohuslava Mládka.
Bohuslav Mládek se k malování snažil přivést i syna Ivana, který však zvolil hudební kariéru. Později se ale k malování vrátil a věnuje se mu do dnešních dnů. „Táta mě nikdy nenutil, ale snažil se mě, bráchu i sestru marně nalákat. Já se totiž zblbnul do muziky, takže jsem na malování neměl ani pomyšlení. Rozhodl jsem se pro muziku, protože je lehčí. Až když mě napadla ta volovina s otočenou perspektivou, začal jsem dělat první věci… vtípky, recesi, dadaismy,“ pokračoval s nadsázkou.
„Vybavuji si, že tatínek za celý život neprodal jediný obraz. Měl to jako koníček a považoval to až za cosi, co by nadneseně řečeno bylo pod jeho úroveň. V rodině to ctíme a jeho díla na prodej nejsou. Zatímco naopak já svoje obrazy v případě zájmu prodávám. V tomto mám opačný přístup,“ dodal Mládek s úsměvem.
Jeden z obrazů starých Holešovic od Bohuslava Mládka.
