Článek
Velký sál bývalého Kulturního domu železničářů je doslova až po strop plný knih, časopisů, ale také obrazů, mincí, medailí, talířů, lamp a akordeonů.
„Otec byl celý život vášnivým sběratelem knih, starožitností, známek, mincí a rád si zahrál na akordeon. Jeho antikvariát měl takové jméno, že ho navštívili všichni tři dosavadní prezidenti Slovenské republiky,“ ukazuje dcera fotografie tatínka ve společnosti prezidenta Michala Kováče, Rudolfa Schustera a Ivana Gašparoviče.
Zájem o čtivo klesá
Ľubica s lítostí v hlase říká, že lidi v současnosti málo čtou. „V tomto ohledu otec nedal dopustit na studenty. Mají stále zájem o knihy, i když používají internet, kde je dostupné téměř všechno,“ dodala. Ľubica ještě neví, zda bude v díle svého otce pokračovat. „Pracuji u čerpací stanice a nemohu tady být od rána do večera jako táta,“ uvedla. Nejlepší je zavolat na číslo, které antikvariát Europik uvádí na webu, a na osobní návštěvě se předem domluvit.
Tibor Ďurák sbíral knihy všech žánrů a následně je nabízel dalším zájemcům za symbolickou cenu. V každé knížce je jeho rukou dopsaná cena v eurech. Je zřejmé, že majitel antikvariátu byl důsledný a přísně se držel určeného konverzního kurzu slovenské koruny k euru ve výši 30,126 za euro. Ceny totiž přesně propočítal na jediný cent. Jsou zde knížky za 3,231 eura, ale také za 0,235 eura. Knihy získával především od soukromých osob a kamarádů, ale někdy také na burzách.
Ďurák vystudoval chemické inženýrství a pracoval v leopoldovském lihovaru. V roce 1989 si pronajal malé knihkupectví v centru města. Později už jako důchodce vlastnil Antikvariát u školy a Antikvariát u přednosty.
Pro velké množství knih se několikrát musel stěhovat do větších prostor, až nakonec zůstal v kulturním domě naproti leopoldovskému železničnímu nádraží. Zde je antikvariát Europik s rozlohou 350 metrů čtverečních v provozu dodnes. V Europiku již nakupovali knihy zákazníci téměř z celé Evropy, Spojených států i Japonska.
Studenti milují staré knihy
Značný zájem o starší knihy projevují hlavně studenti. „Nemohla jsem ke zkoušce sehnat jednu knihu a tady jsem ji našla a velmi levně,“ pochvaluje si studentka pedagogiky Lenka Karasová z Považské Bystrice.
Zájemci se musí zorientovat v obrovském množství knih seřazených podle témat, původu autorů, a dokonce i pohlaví. Poličky nesou označení Slovenští autoři, Čeští autoři, Slovenské autorky, České autorky nebo Evropští a světoví autoři.
Studentku Dominiku Drábovou z Oščadnice láká cizojazyčná literatura. „Přijela jsem vlakem z Nitry, kde studuji historii. Mám zájem o knihy potřebné ke studiu i o beletrii. Pro studenta jsou tady velmi výhodné ceny,“ prozradila.
Mezi regály se pohybuje mladý muž, který rovněž vypadá jako student. Je to Robert, vnuk pana Ďuráka. „Rád jsem dědovi chodil do antikvariátu pomáhat. Nejčastěji tady seděl s harmonikou a měl vždy dobrou náladu,“ zavzpomínal na dědečka.
S náhlým odchodem manžela se stále nedokázala vyrovnat jeho manželka Mária, která pracovala v mateřské škole. „Byli jsme spolu 45 let. On měl své knížky, já jsem vedla domácnost a nosila jsem mu každý den oběd,“ vzpomíná.
Obdivovala manžela, že na požádání zákazníka dokázal v obrovském množství knih najít požadovaný titul. „S dcerou jsme teď bez něj často bezradné,“ dodává. S dcerou by chtěly v antikvariátu někoho zaměstnat, ale náklady na provoz jsou dost vysoké a zaměstnance si nemohou dovolit. Další osud největšího antikvariátu ve střední Evropě je tak nejistý.