Článek
Umělecký rukopis Zrzavého, jenž je po zásluze považován za jeden ze základních pilířů našeho moderního malířství, je specifický a na první pohled lehce rozpoznatelný. Přesto při procházce mezi jeho pracemi lze vypozorovat několik výtvarných cest a také identifikovat ideové vlivy.
Bezpochyby ho zasáhly kubistické tendence. Tempera Zátiší na stolku z roku 1950 využívá základních geometrických tvarů tak, aby smysluplně akcentovaly autorův estetický záměr, ne aby skryly nedostatky. Na druhé straně velkoformátový olej Mládí (Jaro) nalezl inspiraci v zasněném symbolismu. Akt ležícího mladíka v prvním plánu je pojat v antické tradici chladných a odtažitých efébů. Jeho povznesení nad hmotným světem zdůrazňuje jakoby odmítavé gesto jeho pravé ruky. Ubíhající přízračná krajina v pozadí evokuje výtvarné postupy renesančního génia Leonarda da Vinci.
Dalším Zrzavého rozměrem je příklon k figurální abstrakci. Dokáže zredukovat postavy tak, že používá pouze základní tvary a vytváří z nich siluety, ale zároveň neopouští smysluplnost a srozumitelnost. Na oleji Adam a Eva zvolil výraznou narudlou barvu obou hlavních person, která kontrastuje se zelenou plochou trávy a palmy, žlutý kotouč slunce kompozici dotváří.
Olej Milenci (Posedlost) zase využívá pouze zelené barvy. Obě objímající se figury jsou velmi abstraktně pojaty (ženu odlišují ňadra) a zelenkavý nádech okolí jim dává poněkud mrtvolný výraz.
Jiným malířovým inspiračním zdrojem je gotické malířství. Andělé mají protáhlé tváře a vertikální linii těla. Nejblíže gotice je bezpochyby Madona, zatímco Hosté Abrahamovi (Andělská návštěva) či Kristus (Žlutý Kristus) už sahají k moderním zdrojům podobným tvorbě Modiglianiho nebo Gauguina.
Jan Zrzavý tvrdil, že umění je především hra. Přesto je z jeho obrazů cítit jistá vážnost, jež je vyjádřena zvláštní melancholií, která je latentně zakódovaná ve všech dílech.