Článek
Hned první otázky směřovaly k jeho nejnovější práci, filmu Zdeňka a Jana Svěrákových Po strništi bos, jehož děj časově předchází Obecné škole. Tříska v něm tedy logicky nehraje učitele Igora Hnízda, který „přišel“ až do Obecné školy jako nový učitel.
Té současné, nové češtině sice rozumím, ale neumím ani se nechci tolik přizpůsobit, abych ji používal. To odmítám
„Ještě jsem ten film neviděl, hodně se od něj pochopitelně očekává, a já jsem jen jeho nepatrnou částí. Je to o malém chlapečkovi a jeho rodině. To znamená, že tam je maminka, tatínek, babička, dědeček – a ten dědeček jsem já. Všichni mi tvrdí, že je to velmi záporná postava, ale já jsem si při čtení scénáře spíš říkal, že dědek je jen komplikovanej, má v sobě tajemství,“ řekl herec a dodal, že je nicméně rád, že právě v tomto filmu je. „A prý snad dokonce i trochu dobrej... Víte, my herci si moc nevybíráme. Nemůžu si dupnout, co chci dělat. Někdo mi něco nabídne, a já to můžu přijmout – nebo mi taky nikdo nic nenabídne. Jsem potulnej komediant.“
Dalším Třískovým českým projektem je stejně jako loni Pocta Shakespearovi na Letních shakespearovských slavnostech. „Je to představení, na které jsem se našprtal dvanáct sonetů, a úryvky z hlavních inscenací,“ připomněl úspěšné galavečery.
Jan Tříska převzal na 24. ročníku filmového festivalu Febiofest cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Na snímku vlevo Fero Fenič.
Na Febiofestu uvedl film Radúz a Mahulena z roku 1970, ale vzpomínat na natáčení se mu moc nechtělo. „Byla nám strašná zima a byli jsme pořád polonazí, víc vám neřeknu. Nepatřím k hercům, kteří vzpomínají. Já nevzpomínám,“ zdůraznil a podobně reagoval i na připomínku spolupráce s Milošem Formanem – hrál v jeho filmech Ragtime a Lid versus Larry Flynt.
„Miloš je moc dobrej kamarád, miluju ho, ale já jsem v USA natočil 44 filmů, takže naše spolupráce byla okrajová. Točil jsem velké filmy (například ve filmu Ronin hrál s Robertem De Nirem – pozn. red), ale o těch se tak nemluví, protože Miloš je slavnej,“ řekl svou hovorovou, ale brilantně artikulovanou češtinou, která dnes působí skoro archaicky.
„Spíš než archaická je to obstarožní čeština, protože je ze šedesátých let. Té současné, nové češtině sice rozumím, ale neumím ani se nechci tolik přizpůsobit, abych ji používal. To odmítám,“ řekl energicky.
Došlo i na politiku, Tříska přiznal, že ze zvolení prezidenta Donalda Trumpa neměl – stejně jako milióny lidí – radost. „A nemám dodneška,“ dodal. A na otázku, co říká panice z přílivu uprchlíků přisvědčil: „Ano, opravdu je to panika, že kdokoliv přichází, musí být terorista. A ta panika je tak velká, že si to lidé myslí i o miminkách a jejich maminkách.“
Pak se ale vrátil zase k práci. „Pracuji pořád, nejsem totiž ani trochu líný. Teď zrovna je v Americe v jednání jedna hra, o které zatím nebudu mluvit. Ale máme tady v Čechách senzačního režiséra, který se jmenuje Jirka Mádl. Mám jeho scénář filmu Na střeše, v Los Angeles už jsme natočili testy a v dubnu za mnou přiletí a budeme si v tom scénáři podrobně číst. A když dá Pánbůh zdraví, začneme na podzim točit.“
Jan Tříska
Ztvárnil úctyhodné množství divadelních i filmových rolí. Prosadil se nejen v Čechách, ale po emigraci v roce 1977 jako jeden z mála cizinců i ve Spojených státech. Svoji hereckou dráhu začal v divadle jako nejmladší člen činohry Národního divadla. Jedna z prvních rolí, kterou získal ve filmu, byla titulní postava v poetickém dramatu Radúz a Mahulena. U českých diváků se proslavil celou řadou televizních filmů a seriálů (F. L. Věk) i v kinech snímky Slečna Golem, již zmíněnou Obecnou školou, Na samotě u lesa a po roce 1989 dalšími filmy jako Rok ďábla, Želary, Horem pádem a další.
Třískovou další velkou láskou je poezie. „Těší mě, byl jsem na ní vychován. Tatínek byl vědec, ale polovina jeho knihovny byla poezie. A pro mě, když jsem ji chtěl pochopit, bylo nejsnazší se ji naučit. Od poezie jsem se pak dostal k divadlu a od divadla k filmu. Ale všechno to mám stejně rád a můžu to milovat i simultánně,“ vyznal se Jan Tříska.