Oslavenkyně Iva Janžurová. Komediální, charakterní a jedinečná

Divadlo Kalich uvede na své letní scéně pod Žižkovskou věží v Praze 30. června premiéru inscenace Pusťte mě ven!, v níž roli francouzské herečky Joce de Guérande vytvoří v režii své dcery Sabiny Remundové. Do kin se chystá komedie Jaroslava Fuita Jedině Tereza, ve které hraje po boku Veroniky Khek Kubařové a Igora Ozoroviče.

Narodila se 19. května 1941 v Žirovnici. Původně se měla stát učitelkou, ale zvítězila touha po herectví, kterému se k potěše diváků věnuje šedesát let. Scén, na nichž si zahrála, je bezpočet, ale zásadní pro ni byly čtyři, pražské Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo, Divadlo Kalich a rodinné zájezdové divadlo.

Na prknech Národního i vinohradského divadla stála poprvé již během studia na DAMU, nicméně svou kariéru začala v činohře libereckého Divadla F. X. Šaldy. Za jedinou sezonu tam vytvořila několik velkých postav, jež vyvrcholily hlavní rolí v Achardově Idiotce, v níž v Praze v téže době zářila Jiřina Bohdalová. Každá vytvořila svébytnou podobu prostoduché Josefy a Ivě Janžurové vynesl její výkon angažmá v Divadle na Vinohradech, kam nastoupila v roce 1964.

Za třiadvacet let tam dozrála v osobitou komediální i charakterovou herečku. Začínala v postavách mladých dívek, každá z nich ale nabízela jejímu herectví jinou polohu, prostořeká Vančurova Josefína, horoucně planoucí Jana v Anouilhově Skřivánkovi či hořce moudrá Josie v O’Neillově Měsíci pro smolaře.

Během let se její herectví vyvíjelo oběma směry. Vedle komediálních postav, v nichž uplatňovala svůj až klaunský temperament, dokázala diváky zaujmout i v obsáhlém monologu Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi zkázněným a soustředěným hereckým výkonem i psychologickou hloubkou.

V Národním divadle, kam přišla v roce 1987, své herectví dále precizovala. Její první rolí byla vdova Mastílková v Tylově Fidlovačce, v níž nabídla nejlepší rysy komediálního talentu, v komorním prostoru Divadla Kolowrat vytvořila precizní hereckou studii jako Winnie v Beckettových Šťastných dnech. A následovala dlouhá řada rolí.

V roce 1998 si odskočila do Divadla Na zábradlí, kde jí režisér Petr Lébl nabídl roli Erži Orbánové v Örkényho Kočičí hře po boku Evy Holubové a Leoše Suchařípy. Její dosavadní kariéra v Národním divadle vyvrcholila rolí Alžběty II. v inscenaci Audience u královny, jež je jejím velkým sólem a v duchu jejího herectví vrchovatě naplněnou příležitostí.

Vedle stálého angažmá křižovala Janžurová řadu let republiku s rodinným zájezdovým divadlem, které založila a provozovala s životním partnerem, hercem a režisérem Stanislavem Remundou. V autorských kreacích dostávala příležitost uplatnit naplno a nekorigovaně svůj komediální temperament a diváci po celé republice ji v této podobě milovali.

„Autorské schopnosti jsem v sobě objevila, když jsme s mým mužem Slávkem Remundou začali psát zájezdovky. Bylo jich asi šest. Měl svérázný moravský humor, který uměl včlenit do komedií. Já obvykle vymýšlela situace, on dialogy. Bylo to nádherné dobrodružství. Milovala jsem to. Slávek mi objevil hodně i o herectví, naučil mě hledat nebo si i vymyslet vnitřní zacílení postavy. Byl velmi bádavý herec. Pomáhalo nám to i v psaní,“ přiznala herečka v rozhovoru pro Magazín Práva před dvěma lety.

Od roku 2012 hraje v Divadle Kalich, v němž vytvořila stěžejní postavy v inscenacích Na mělčině, Sbohem, zůstávám!, Božská Sarah a Báječná neděle v parku Creve Coeur, v níž se poprvé představila i jako režisérka. V roce 2018 tam navázala na autorskou tvorbu v rodinném divadle hrou Veletoč, kterou napsala „na tělo“ sobě a Evě Holubové.

K jejímu životnímu jubileu uvede Divadlo Kalich na své letní scéně pod Žižkovskou věží premiéru inscenace Pusťte mě ven.

„Vždycky jsem si myslela, že v těchto mladistvých letech, které mám, si konečně budu číst všechny ty odložené knihy a možná se koukat na své filmy s pocitem, že jsem toho přece neudělala málo, zkrátka že si budu už jenom takhle užívat. A přesto je pro mě pořád důležitější jít dál ve své profesi a ještě se v ní o něco snažit,“ řekla herečka v rozhovoru pro Divadlo Kalich.

Film k ní byl štědrý a ona byla na oplátku vždy nanejvýš štědrá k divákům, jimž rozdává smích a slzy tak, jak to dokáže jen umělec hodný toho označení.

Poprvé ji obsadil Zdeněk Podskalský v roce 1961 do komedie Spadla z měsíce. Zásadní postavu její dramatické filmové kariéry jí nabídl Karel Kachyňa, když po filmu Ať žije republika ztvárnila v roce 1966 hlavní roli v Kočáru do Vídně, jednom z nejpůsobivějších českých filmů z druhé světové války. Rok nato se představila jako komediální herečka v Krejčíkově Penzionu pro svobodné pány a pak už se její role střídaly snad ve všech myslitelných polohách.

Vrcholem komediální tvorby šedesátých let byli Světáci, pygmalionská komedie Zdeňka Podskalského, v níž zazářil výkvět tehdejšího (nejen) komediálního herectví Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Vladimír Menšík a další. Těm se o deset i více let mladší Iva Janžurová plně vyrovnala a představila tu obrovský komediální talent.

„Je nesmírně těžké, nebo dokonce nemožné vybrat jednu životní roli, ale když jsem se dívala v jejich sestřihu na hádavou scénku ze Světáků mezi Jiřinami Jiráskovou, Bohdalovou, Šejbalovou a mnou, uvědomila jsem si, že to je něco, co mi z toho filmu úplně vypadlo. A byla jsem překvapená, jak je ta scénka roztomilá. Nedívám se totiž po letech na reprízy tak úplně soustředěně a pozorně, odbíhám přesně tak, jak to pan Horníček říkal o televizních divácích, že si jdou třeba udělat kafe a že to je špatné, že se má sedět a koukat od začátku do konce. Já jsem tenhle nesprávný divák, a tak se mi stane, že když film nevidím moc často, tak se pak divím. Ale to je zase hezké, že se znova a znova divím,“ řekla v rozhovoru pro Právo.

Její komediální talent hojně využívali režiséři Václav Vorlíček (Pane, vy jste vdova, Bouřlivé víno, Což takhle dát si špenát), Oldřich Lipský (Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Marečku, podejte mi pero), Jaroslav Papoušek (Homolka a tobolka), Petr Schulhoff (Hodíme se k sobě, miláčku?, Zítra to roztočíme, drahoušku) nebo Věra Plívová-Šimková (Páni kluci).

Současně s komediemi, z nichž většina se řadí k evergreenům televizních obrazovek, ale točila i silná dramata Petrolejové lampy, Morgiana nebo Ja milujem, ty miluješ.

Z celoživotního vztahu s hercem Stanislavem Remundou má dcery Theodoru a Sabinu, s nimiž se sešla před kamerou ve filmu Alice Nellis Výlet. Se Sabinou spolupracuje dodnes. Jednu z velkých příležitostí jí nabídl v posledních letech Radek Bajgar, když ji po filmu Teorie tygra, v němž hrála menší roli, obsadil do titulní role filmu Teroristka.

„Radek Bajgar mě překvapil, když mi oznámil, že pro mě píše scénář. Jakmile jsem si ho přečetla, neváhala jsem. I když mi bylo jasné, jak tučné sousto to bude. Už jsem ani nepočítala s tím, že budu v sedmasedmdesáti točit tak velkou roli. Navíc jsem měla štěstí na výborného partnera, který nedávno exceloval v seriálu Most!, Martina Hofmanna. Moc jsem si ho jako kolegu oblíbila,“ řekla o filmu Teroristka.

Velké a krásné role dostala v televizních filmech Ikarův pád, Medvěd či pohádka O princezně, která ráčkovala a seriálech Fantom operety s nezapomenutelným smíchem její Valdemary Krapsaté, Nemocnice na kraji města, v níž „hloupost nadnášela“ sestru Huňkovou. S Jiřinou Jiráskovou vytvořila sesterskou dvojici „přeslic“ ve Sňatcích z rozumu.

Zapomenout nelze ani na desítky televizních komediálních skečů, z nichž nejslavnější je Včera, dnes a zítra s Felixem Holzmannem. To je i titul její vzpomínkové knihy, kterou napsala s Petrem Mackem.

„Pokud jde o přízeň diváků, jsem jí svým způsobem rozmazlená. Ovšem když se mě mladá recepční ve slovenském hotelu zeptá na jméno, jsem překvapená. Úděl neznámého člověka zažívám v zahraničí. Divácká přízeň má přirozeně i své nevýhody, jsem pořád sledovaná. Úplně každý mě pozná hlavně ve chvíli, kdy vyjdu s rozcuchanými vlasy, utrženým podsazením a ukopnutou podrážkou. Když jsem načesaná, nalíčená, tolik si mě lidé nevšimnou,“ řekla herečka.

Ač je držitelkou mnoha divadelních i filmových cen, tím, kdo nejlépe zhodnotí každou práci, je čas. A ten většině rolí Ivy Janžurové z jejich působivosti nic neubírá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: