Článek
Jako první svazek v edici vychází titul pětadvacetiletého Slováka Branka Jelinka, úvodní díl trilogie Oskar Ed, z čehož vyvozujeme sympatický fakt, že "tuzemský" stále ještě leckde znamená minimálně "československý".
Jelinek se narodil v Banské Štiavnici, vystudoval Školu užitkového výtvarnictví v Košicích a grafiku a knižní ilustraci na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě. Dnes se živí jako grafik v počítačové firmě.
Komiksu se věnuje už několik let, zároveň jako kreslíř i scenárista.
Komiksu se věnuje už několik let, zároveň jako kreslíř i scenárista.Oskar Ed je jeho autorským debutem - a Branko Jelinek v něm míří velmi vysoko: suverénní černobílou kresbou, spíše lyrickou než expresivní, dramatickými dějovými posuny střídajícími detail s celkovým plánem, dále střídmými hovory, které se napínají mezi jednotlivými postavami příběhu, i tajuplnou, mlhavou a deštivou atmosférou díla.
Hlavní hrdina Jelinkova komiksu - anonymní Oskar s bílou maskou místo tváře - se v dětství cítí "pořád jenom sám", zřejmě proto u sebe rozpozná schopnost oživovat předměty a komunikovat s nimi. Novodobá aktualizace příběhu o Otesánkovi přináší ale i Oskarovi jenom komplikace: nejprve jeho matka a v dospělosti on sám jsou nuceni oživlé tříkolky, jablka a rohlíky skrývat před světem, respektive - nemilosrdně je likvidovat.
Magická schopnost dožene hrdinu po čase dokonce k vraždě a promění ho ve znovu osamělého štvance, který ztratí práci, manželku a přitáhne k sobě pozornost policie. V závěru prvního dílu Oskar utíká, rozpouští se mezi mrakodrapy velkoměsta a čtenáři se hlavou míhají otazníky: Kdo ten člověk vlastně je? Odkud přichází? A kam jde?
První díl Jelinkova komiksu Oskar Ed je strhujícím existenciálním podobenstvím, psychologickou sondou do duše jedince, proti kterému stojí celý svět. A zároveň příběhem, který drží pohromadě sám o sobě, protože je nabitý dějem i tajemstvím, které s posledními stránkami svazku ještě narůstá. Nezbývá než se těšit na další díly.
Branko Jelinek: Oskar Ed
Branko Jelinek: Oskar Ed1. díl, ze slovenštiny přeložil Ivan Dorčiak, Mot, 80 stran