Článek
Na počátku filmu je Hanna třicetiletá přitažlivá a smyslná žena, která pomůže při náhlé nevolnosti mladíkovi ani ne plnoletému. Při letmém setkání přeskočí jiskra a záhy se z nich stanou milenci – ona vášnivá učitelka, on dychtivý žák, který slasti lásky opětuje navíc ještě slastí pro Hannu neméně úchvatnou – předčítá jí z těch nejkrásnějších knih. Hanna šťastně naslouchá a zároveň si stále častěji uvědomuje, že z nerovného vztahu bude muset dospívajícího Michaela uvolnit – a chce to udělat dřív, než uteče on.
Čas plyne, z mladíka je adept právnického vzdělání, přičemž studia ho zavedou k soudu s válečnými zločinci – dozorkyněmi z koncentráků. Ke své hrůze mezi nimi uvidí Hannu, která pro něj navždy měla být jen neposkvrněnou něžnou vzpomínkou na první erotické vzplanutí. Zatímco spolužáci mají okamžitě jasno, jak s takovou zrůdou naložit, pro Michaela nastává čas otázek, na které bude jen těžko hledat alespoň pro sebe uspokojivé odpovědi.
Je možné odpustit a má to vůbec být?
Jak má se svou vzpomínkou žít a naložit? Co se pro něj změní? Je možné odpustit a má to vůbec být? A co bude dál? Michael se ale musí vyrovnat i s dalším aspektem, který pochopil jen on: než by přiznala pro ni ponižující, byť do jisté míry osvobozující fakt, Hanna raději přijme tvrdší trest než ostatní. Michael si ve svém osobním zápase vybojuje východisko elegantní a zároveň takové, které plně vychází z logiky předchozího děje.
Předloha měla ohromný dopad především v Německu, kde se stala bestsellerem i povinnou četbou. Film samotný dává najevo, že se zmíněnými otázkami chce zabývat i v širším kontextu než jen z hlediska konkrétní druhé světové války. Tím se sice stává možná maličko povrchnější, ale přesto působí velkou silou a rozhodně nevyprchá z hlavy snadno.
Jak žít s pravdou o milovaném člověku
Daldry se scenáristou Davidem Harem si dávali záležet na tom, aby diváci nepřemýšleli, jak velká je Hannina vina (už z úcty k obětem trvají na tom, že neměřitelná a neodpustitelná), ale jak s pravdou o milovaném člověku může žít ten, kterého se zdánlivě netýká.
Nevyšlo to však dokonale – ať člověk dělá, co dělá, s Hannou v podání krásné, charismatické Kate Winsletové, jejíž bachařskou minulost na plátně nevidíme, přece jen cítí o něco víc, než by možná sám chtěl. Je mu jí prostě líto. Proto bych osobně dala Winsletové Oscara, kterého si bez pochyby zaslouží, o něco raději za Nouzový východ.
V Předčítači stojí určitě za zapamatování mladý německý herec David Kross, kterému by milenecká role mladičkého Michaela mohla vynést řadu dalších atraktivních nabídek. Dospělého Michaela zahrál Ralph Fiennes přesně tak mdle a na první pohled nerozhodně, jak role vyžadovala.
Předčítač
Předčítač USA 2008, 124 min.
Režie: Stephen Daldry, Hrají: Kate Winsletová, David Kross, Ralph Fiennes