Oscarová Králova řeč s Colinem Firthem je filmovou lahůdkou

Výborně napsaný scénář uvádí diváky do třicátých let minulého století, kdy po smrti krále Jiřího V. nastoupil na anglický trůn jeho syn Eduard VIII. Ten ale pro skandální lásku k mladé Američance abdikoval a na jeho místo nečekaně postoupil mladší bratr, domácky přezdívaný Bertie, aby se stal Jiřím VI.

Na první pohled inteligentní muž však trpí handicapem silného zadrhávání v řeči. A to je v době mediální vlády rozhlasu problém prakticky fatální. Jeho žena (budoucí královna matka) po řadě navýsost trapných situací a Bertieho marných pokusů si s koktáním poradit objednává svého muže zprvu anonymně k výstřednímu australskému logopedovi.

Rozjíždí se napínavé i vtipné drama muže, který se v zájmu svém i země podrobuje složité a mnohdy ponižující terapii. Aristokratická důstojnost totiž musí jít stranou – logoped Lionel Logue je přesvědčen, že všechny problémy mají původ v hlavě, a jeho metody spočívají jednak v odkrývání jejich kořenů, jednak ve výuce cviků i triků, které dokonale uvolní tělo i mysl.

Už první setkání těch dvou naznačí, že to nebude snadné. Postupná proměna jejich vztahu je pak budována s nevídanou scenáristickou, režijní i hereckou pečlivostí.

Králova řeč však zdaleka není jen o tom, jak se král odnaučil koktat. Je především skvělou studií člověka, který musí nejprve odhodit všechno, v čem vyrůstal a k čemu byl předurčen, aby teprve potom mohl své determinaci dostát.

Zároveň vyjadřuje atmosféru blížící se druhé světové války, a i když v tomto směru asi historikové mají filmu co vytknout, řeč, kterou Jiří VI. na prahu války pronáší pod Lionelovou skvělou dirigentskou taktovkou prostřednictvím rozhlasu k Britům na celém světě a k níž film celou dobu nezakrytě směřuje, má i na dnešní diváky silný mravní i emotivní účinek. Takový, o jakém se například žádnému z amerických patetických „prezidentských“ filmů nemůže ani zdát.

Králova řeč zároveň silně rezonuje se současným trendem přibližování královské rodiny ke střední třídě i obyčejným lidem, což by mohla být jedna z příčin jeho ohromného úspěchu, kdyby ovšem film potřeboval k úspěchu ještě jiný důvod než ten, že je chytrý, napínavý a vtipný, jedním slovem výborný. Colin Firth v titulní roli podává po loňském filmu A Single Man další životní výkon nejen v tom, jak přirozeně koktá, ale především vyjádřením velkého vnitřního boje své postavy.

Stejná radost je ale dívat se na Geoffreyho Rushe v roli logopeda, který má dokonce vděčnější úlohu jako hlavní aktér nejvtipnějších pasáží. A překvapivě uměřená Helena Bonham Carterová je jak milující manželkou, tak skvělou budoucí královnou.

Králova řeč je v nejlepším slova smyslu starosvětsky natočená, stála násobně méně, než kolik už vydělala, a je ve všech směrech potvrzením toho, co všechno dobrý film ani dnes nutně nepotřebuje (velký rozpočet, velká slova, bouřlivé porušování pravidel filmařského řemesla, nejmodernější technologie) a co naopak vždycky potřeboval a potřebovat bude: kvalitní scénář, odpovídající režii a výborné herecké výkony.

Takových filmů dnes není mnoho, ale je příjemné vidět, že pořád ještě jsou.