Článek
Jediným smyslem lidské existence v absolutní totalitě se stává láska k Velkému bratrovi, výmluvnému symbolu diktátorské rozpínavosti opřené o ideologii: čím lapidárnější, o to srozumitelnější věrouka. Lidstvo ovládá Strana, přesněji její vnitřní kasta.
Moc není prostředek, moc je cíl. Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum. Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Proces vymývání mozků ale ukáže, jak lehké je tuto na první pohled jasnou a danou pravdu pozměnit, přizpůsobit.
Máme štěstí, že jsme od Orwellova bodu 1984 skoro již stejně daleko jako léta, která lidem zbývala od formulování jednoho ze základních, protože varovných literárních odkazů 20. století, stvořeného v roce 1949, na prahu studené války, železných opon a ničivých, zejména asijských, dnes už ale také afrických nebo latinskoamerických totalit.
Přesto na úterní první repríze 1984 vytryskla (hrálo se od 18 hodin) jako gejzír zcela legitimní aktualizační informace Goldsteina II. (Tomáš Dastlík): Právě padla česká vláda. A souvislosti - majetnictví státu, zásahy moci do soudnictví, mafie v něm, korupčnictví, zřetelná vůle napříč partajemi omezit svobodu slova, polosvět lobbistů, sebeobdivnost vládců...
Obraz zkázy a zmaru
Mikulášek naprosto jedinečně a přesně tlumočí dusnou, deziluzívní atmosféru příběhu Winstona Smitha (Jan Vlas), Julie (Sylvie Krupanská) a O´Briena (Kateřina Krejčí) s vedlejšími postavami Goldsteinů, dozorců, provokatérů, udavačů, obraz mašinérie Orwellovy před totalitami varujícího díla i velké plátno naší neradostné globální budoucnosti.
Z jeviště do hlediště se na diváky valí zničující beznaděj, rezignace byť jenom na možnost alespoň citem se totalitě vzepřít. Podivuhodná vstřícnost většinového bezručovského publika, které žádnou totalitu zatím chválabohu nezažilo, které ale chápe jednu z nejprovokativnějších Orwellových myšlenek: Každá revoluce končí tehdy, když se nová prasata dostanou ke korytům.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava - George Orwell: 1984. Dramatizace, režie, hudba a výběr hudby Jan Mikulášek, scéna a kostýmy Marek Cpín, videoart Michal Pluhač, dramaturgická spolupráce Zuzana Mildeová. Česká premiéra 21. března 2009.