Hlavní obsah

Ortenova cena Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové

Právo, František Cinger

Ortenovu cenu pojmenovanou podle básníka, který tragicky zemřel za nacistické okupace ve dvaadvaceti letech, získali v úterý v Praze básník Jonáš Hájek za sbírku Suť (Fra, 2007) a spisovatelka Petra Hůlová za knihu Umělohmotný třípokoj (Torst, 2006).

Článek

Vítězům věnuje Hlavní město Praha dohromady částku 50 tisíc korun. O vítězích rozhodla pětičlenná porota ve složení předseda Petr Borkovec (básník a bývalý laureát Ortenovy ceny) a členové Libuše Bělunková (šéfredaktorka kulturního týdeníku A2), Jindřich Jůzl (šéfredaktor Odeonu), Pavel Kosatík (spisovatel a publicista) a Pavel Mandys (redaktor časopisu Týden).

Sbírka debutujícího Jonáše Hájka (1984) Suť, zahrnující práce z let 2003-2006, je podle poroty v současném básnickém kontextu výjimečná soustředěnou básnickou prací a neokázalou sebeironií. Formální bravura, s níž básník zkoumá možnosti interpretace všedních záběrů (jízda autem, předsíň, bezdomovec, výřezy krajiny), neohromuje, neživí sama sebe, naráží vědomě na své hranice. Autor se soustřeďuje na matoucí spojení vjemů, obrazů a slov, ukazuje praskliny v hladkém povrchu - věcí i veršů.

Čtyři desítky tvarově pevných básní s dynamickým vnitřním prostorem jsou zároveň přiznaným příběhem plachého, nedůvěřivého básníka, který se cítí být neustále na počátku své pozorovatelské výpravy.

Umělohmotný pokoj

Umělohmotný třípokoj Petry Hůlové (1976) je podle poroty prózou v českých poměrech netradiční: v popředí autorčiny pozornosti nestojí ani hlavní hrdinka, třicetiletá luxusní prostitutka, ani její příběh, jenž ostatně skoro absentuje. Tím, hlavním, oč jde, je jazyk, který autorka pro tuto knihu vytvořila, nechala se jím od začátku do konce vést a jehož pomocí vytvořila podivuhodný obraz doby.

Je zde vylíčen svět, ve kterém sex a erotika vyplňují v podstatě celý duševní obzor lidí, pohánějí jejich slova i činy, ať už si to tito lidé uvědomují nebo ne. Co je zvláštní: to erotično jako by však už nemělo svůj prapůvodní, osvobozující a kreativní smysl - daleko spíš člověka zradilo a zajalo v pasti stereotypů.

Smysl se vytratil, nahrazen rituálním opakováním, nápodobou a iluzivní hrou, v níž nikdo a nic nejsou opravdové a kde se nikdo ničeho více než opravdovosti nebojí. Tomuto světu totální, protože navíc nevědomé nesvobody se lze divit, nebo, snad lépe, smát - a právě toto druhé autorka prostřednictvím svého vynalézavého jazyka, plného novotvarů, činí. Dráždivé a krouživé brebentění hlavní hrdinky postupně odkrývá přesné autorčiny otázky, týkající se identity člověka dnešní doby.

Cena Jiřího Ortena se udílí autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, přičemž autorovi nesmí být v době dokončení díla více než 30 let a dílo nesmí být v době nominace starší pěti let. Cenu založilo v roce 1986 Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání s cílem oceňovat autory publikující v samizdatu, dnes ji organizuje Mladá fronta. Tradičním partnerem je Hlavní město Praha, které přispívá finanční částkou pro vítěze. Mezi laureáty patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Marie Šťastná a v loňském ročníku Marek Šindelka.

Související témata:

Výběr článků

Načítám